[Short articles]
-
V NÚČ. 11, 1932, 105 je otištěna z úředního spisu věta: »Pokud budou žádány od stran duplikáty nákladních listů, které platí do 31. března 1932, jest jim podle možnosti vyhověti.« K tomu redakce poznamenává: »Začneme-li větu čísti, máme dojem, že úřad bude žádati od stran duplikáty. Teprve ke konci věty se nám vybaví v mysli představa jiná, že to jsou strany, které budou duplikáty žádati. Cožpak není možno napsati zcela jasně a prostě: Budou-li strany žádati duplikáty…, vyhovte jim podle možnosti nebo co možná jim vyhovte? Je to věta z úředního nařízení, a není třeba mluviti jako Pythie!« — Připojujeme ještě několik ukázek dnešní úřední češtiny, které nasbírala NÚČ. Na př. z Věstníku hl. města Prahy (1932, str. 536): »Městská rada se usnesla dáti svůj souhlas ku propůjčení zdarma pro konání schůzí »Výboru« a jeho komisí potřebné místnosti.« — »Prosím, aby se v rámci prováděných obcí nouzových prací přihlíželo i zde k přání místního občan[96]stva« (str. 537). — Ze zápisu jedné obecní rady: »Usnešeno: Žádost MUDra J. Z. v P. o vydání povolení svedení odpadové vody ze střechy domu č. p. 243 cementovým potrubím do kanalisace předati stavební komisi.« — Bůh sám ví, proč se naši úředníci tolik štítí určitých tvarů slovesných a proč své nepochopitelné zálibě ve vyjadřování jmenném obětují i přirozený český pořádek slov, mnohem určitější a jasnější než ony citované zamotaniny!
Naše řeč, volume 17 (1933), issue 3, pp. 95-96
Previous Odborová, vládní, ministerská rádkyně
Next Zpozorněti