Časopis Naše řeč
en cz

O ženských jménech přechylovaných příponou -ová

František Oberpfalcer

[Articles]

(pdf)

-

O příponě -ová. — Přechylování jmen značících mužská zaměstnání. — Přechylování názvů příbuzenských. — Přechylování mužských příjmení. — Přípona -ovka. — Přípona -ovna.

Přechylovací přípony, jimž jsme věnovali pozornost v předešlých článcích, buď mají přímé obdoby také v jiných indoevropských jazycích, nebo se skládají z prvků též odjinud známých. Přípona -ov- je toliko slovanská. Hlavní její úloha je vyjadřovati příslušnost. Tvoří se jí přivlastňovací jména přídavná od kmenů na -o- a na -u-, na př. staroslověn. [73]otrokov’, synov’. Při přechylování se s ní setkáváme hlavně u jmen manželek a dcer.

V ženských jménech má nejčastěji složenou podobu -ová. Tou se odedávna tvoří jména žen k názvům mužů značícím jejich povolání. Ze staršího jazyka sem náleží na př. AČ. 1, 247 (1440) ciesařová; Háj. 345a císař i císařová posadili se za stůl; TkadlS. 4a ta převýborná, široko jmenovaná, najvyššieho rodu králová, jenž Čest slove; Klaret 2197 rychtářová judicissa‘; ML. 48a uzřevši jich ta hospodářová (hospodská), počě sě dietěte báti; AČ. 26, 176 (1425) z panie Anny Michalové zlatníkové z jedné a z panie Mandy… z strany druhé; t. 13, 339 (1510) co máš s zlatníkovau Jiříkovau?; Rosa, Čechořečnost 22 sekretářová, zámečníková.[1]

Mnoho příkladů bychom mohli uvésti z nové literatury. Srov. Neruda, Obrazy z ciziny 370, Benátky, bývalá králová na moři, nyní v pensi; I. Herrmann, Burlesky (1913) 214 král, králová, příbuzní králové i bývalí královi rádcové. — Ze spisů B. Němcové: Dobrý člověk (Sp. 4, 250) je-li mistr milosrdný, je mistrová zlá; Poh. vesnice (Sp. 3, 268) chodil s dudami, aby dudáková nouzi neměla; Divá Bára (Sp. 3, 10) (hoši) pootevřeli dveře, aby slyšeli zvonek zazvoniti a kostelníkovou hřešit; Babička 37 paní myslivcová chodila na táčky; Nár. bách. 3 (Sp. 5, 298) paní kantorová byla ženka hospodárná; t. 4 (Sp. 5, 350) kupcová i kupec viděli Čestmíra také přijíždět; t. 7 (Sp. 6, 294) ševcová upekla dvě holoubátka; Slov. poh. (Sp. 8, 187) jak bačová slova jeho zaslechla; atd. Slova důchodňová, krejčová, vrchňová, purkrabová byla hájena Brusem matičním jako stejně správná se slovy soudcová, pekařová, sousedová.

I v nářečích je tento způsob přechylování rozšířen po celém našem území. Na př. doudl. 21 sládková, spráfcová; jihoč. 25 slouhová; podřip. 98 kovářová, poslová, libářová; sev.-vých. 19 radová, důchodňová, sládková; bydž. 5 pulmistrová, radňová; hořic. 82 krejčová; klad. 58 kupcová, mistrová, šeucouvá; KottD. 68 (han.) paní okresňová ‚choť okresního soudce‘; Bartoš, Naše děti 121 naše mistrová v černej župici uvařila nám švába v krupici; Czambel 134 kupcová, majstrová; Kál. 445 pacholková ‚žena pacholka‘, a pod.

V části východní se takto přechylují i jména příbu[74]zenská: SborMatSlov. 2, 1924, 187 ďedová, ďetková ‚bába‘ (přechýleno od mužs. dědo, ďetko), 188 praďedová, 191 svatová, svahová, svačková (matka nevěstina), teščová (tchyně); Němcová, Chyže pod hor. (Sp. 4, 314) (gazda) ukazuje na druhou stranu, kde seděla stryně a Zverka: »moje bratová a syn její Zverka«; ErbP. 474 vítaj tebe, má synová![2] Bodejž si hlavu srazila, než’s mého syna poznala.

Slova ciesařová, králová znamenala netoliko ženu panovníkovu, nýbrž i nevdanou nebo ovdovělou panovnici. Podobně bývá kupcová ‚žena provozující kupectví‘; mistrová je ‚žena, jež učí šití‘. Srov. pol. kupcowa, doktorowa ‚doktorka‘, prezesowa ‚předsedkyně‘; již v staré polštině byly názvy ženských povolání, jako opatowa ‚abatyše‘, myśliwcowa ‚lovkyně‘ a pod.

Příponou -ová se v nynějším jazyce spisovném tvoří příjmení ženy od příjmení muže nebo otce. Doklady tohoto tvoření jsou již v starých nekrolozích, na př. NekDrk. Hodášková; v urbářích, jako UrbChotA. lb Hněvcová, UrbE. 245 Staníková, 266 Škopková, 280 Hlúšková; v knihách městských: Lún. ks. 1394 Anka Hodíková, Hana Štěničková; Pís. arch. I, 28 (1483) Káča Rachočová; KolB. 17b (1495) Dorota sladovnice, řečená Štěpánová; t. 112a (1498) Kateřině Šímové (: paní Kateřině, před tiem manželce Šimona krčmáře); t. 5b (1502) postavil Vítkovú z Nebovid, tchyni svú; t. 32b (1519) Marta Šejnohová; KolČČ. 21a (1543) od Anny Vaňkový, krčmářky; t. CC. 70a (1567) já Alžběta Suchměšcová toto pořízení činím sauci rozumu zdravýho; KolC. 1a (1587) Markétě Šíchový; Smolná kniha solnická 19a (1583) páni milí, jest lotryně Kubicová větčí nežli já; t. 27a (1596) vyslány z raddy osoby do vězení šatlavního k Anně Brhlové; t. 36b (1611) k tomu se táž Kalabová přiznala.

Velký počet takových příjmení obsahují Tomkovy Základy starého místopisu pražského. Odtud uvádíme aspoň několik příkladů v pořadí časovém:

1366 st 242 Strýcová, 1378 n 47 Vyspalová, 1380 n 308 Anka Túžová, 1383 n 309 Ščrbová, 1413 st 53 Káče Želízkové, 1418 n 233 Anna Štuková, 1424 n 178 Švábová, 1426 st 119 Vládyková, 1429 st 227 Štěničková, 1430 m 8 Vakundová, 1431 n 268 Trojánková, 1433 st 135 Sopúšková, 1433 n 90 Tonišová, 1434 n 273 Šrámková, 1434 n 117 Telatová, 1476 h 175 Vaněčková, 1481 h 149 Valaušková, 1528 st 127 Alžběty Truonové.

[75]I v jiných textech se ovšem najdou doklady, jako OtcD. ad B 86a Sračková slehla, to div veliký a věc neslýchaná.

V nářečích jsou, jak jsme již dříve ukázali, u ženských příjmení oblíbeny útvary na -ka, na -ice a ještě některé jiné, o nichž promluvíme později. Ale vyskýtají se také tvoření na -ová, zvláště od některých typů příjmení mužských. Nejčastěji jsou tu základem jména na -ek, na př. jihoč. 25 Skuhráčková, Staňková, Dufková; sev.-vých. 19 Vašková; hořic. 82 Čížková; bydž. 5 Janečková; klad. 58 Mazáčková; polnic. 114 Blažíčková; — bošác. 5 Adánková, 60 Danková, 112 Hájňičková, 124 Hanáčková, 126 Havlíčková, 141 Horáčková, 156 Hulínková, 182 Janečková, 188 Juráčková, 236 Kubíčková, Kucková, 268 Macková, 286 Michálková, Miklánková, 437 Pijáčková, 459 Poláčková, 580 Strihánková. — Jména mužů na -ka se přechylují týmž způsobem: jihoč. 25 Babičková, klad. 58 Střihaukouvá; bošác. 14 Barinková, 138 Hoferková, 188 Juriková, 204 Kluková, 237 Kudeľková, 429 Pašková, 630 Tynková. — Někdy také maskulina na -ec, na př. klad. 58 Pecháncová, bošác. 166 Chovancová, 236 Kubíncová, 285 Michálcová, 687 Zancová (: Zamec). — Slovenská jména na -o: bošác. 35 Bušová (: Bušo), 184 Jašková, 260 Krišková, 236 Kubová, 313 Naďová, 527 Rojková a pod. — Ojediněle maskulina i jinak zakončená: jihoč. 25 stará Petrová; podřip. 98 Herclová, Škodová; sev.-vých. 19 Váňová; polnic. 114 Leopoldová, atd.; Němcová, Nár. bách. 4 (Sp. 5, 358) ve velké síni sedí kníže ďábel a vedle něho kněžna Luciferová.

V hovorové češtině příjmení žen neprovdaných, jsou-li spojena s křestním jménem, zpravidla mívají podobu přivlastňovacího jména přídavného na -ova, na př. Anča Sýkorova, Terina Hájkova, Pepka Dusilova a pod.; ČL. 10. 396 (čes.-třeb.) Maryčka Broulíkova, Stázka Vostárkova; ErbP. 75 ta Káča Kubíkova dlouho líhá; t. 246 žádná není tak čiperná jako Lidka Hájkova. — O tento usus se před lety opírala teorie hlásající, že se má i v jazyce spisovném rozlišovati -ová u žen provdaných a ovdovělých, -ova u svobodných. Psalo se tedy na př. paní Stehlíková a slečna Stehlíkova a podle toho i paní důchodňová a slečna důchodního. Ale o takovém rozlišování není starých svědectví.[3]

[76]Spojením přípony -ová s příponou -ka vzniká -ovka. Srov. TkadlS. 7a na oné ženě krásné Judit, dobré židovcě; Smolná kniha rokyc. 4 (1573) katovka ‚žena katova‘; Jg. 2, 35 (z Akcí Pěčky ze Smržic) anatomie, pekelná těl lidských katovka. — Apelativa uvedená výše mají téměř napořád také podobu na -ovka: sev.-vých. 19 šeucouka, krejčouka, pulmistrouka; hořic. 82 kalcovka ‚dělnice v tkalcovně‘; klad. 58 dědouka ‚babička‘; polnic. 114 kupcovka; BartD. 1, 147 (záp.-mor.) starostovka; Bartoš, Dětská řikadla (Komenský 1886, 636) ševcovka pere, švec se jí směje, kopyta se polekaly, zle je; BartS. (záp.-mor.) 422 ševcůvka, 9 (val.) bačůvka ‚žena bačova‘; senic. 2, 10 rasuvka ‚žena rasova‘; ZátPř. 25b komu kňaz, komu kňazovka, komu kňazova dievka; bošác. 206 kňazouce (ženě evang. kněze) ňesém pár kureňéc. Sloven. židovka je základ další odvozeniny: P. J. Šafařík, Písně světské lidu sloven. v Uhřích I, 123 ej nie som ja židovkyňa, z židovského pokolenia.

Týž způsob odvozování je tvořivý také u příjmení: hor.-blan. 47 Tondofka, Jandofka, Frantofka, Kudrnofka, Lukšofka; jihoč. 35 Bumbovka, Zíkovka; podřip. 98 Kinclofka; sev.-vých. 19 Pickouka (: Picek), Pavlouka (: Pavel); ČL. 10, 397 (čes.-třeb.) Maškovka (: Mašek), Rybičkovka (: Rybička), lanovka (: Jan); polen. 93 Blažkovka, Mrázkovka; polnic. 114 Krčovka (: Krča), Machovka (: Mach), Strakovka; Zálesí 12, 1930/31, str. 36 Kotnovka (: Koten), Jankovka (: Janek); BartD. 1, 147 (záp.-mor.) Maškovka, Staňkovka, Ščastovka; val., laš. Laňcuvka (: Laňca), Hercluvka (: Hercl); hor.-ostr. 29 Hrdluvka (: Hrdel), Nykluvka (: Nykel), Staňuvka (: Staňa), Vrbuvka (: Vrba), Žiluvka (: Žila).[4]

Jiný výsledek křížení přechylovacích přípon je -ovna. Ta je v slovan. jazycích oblíbena zvláště u ženských patronymik, na př. pol. Straszówna, Fredrówna atd.; Kutrzebówna je dcera, jejíž otec se jmenuje Kutrzeba. Srov. F. Palacký, Radhost 2, 508 uvnitř klesalo (české panování) rok co rok vždy hlouběji… hrdostí a svéhlavostí manželky jeho (Jana) Elišky, poslední Přemyslovny. — Alžběta Stuartovna byla českou zimní královnou. Známa jsou rodová jména Slavatovna, Trčkovna, Bořitovna. PoprR. 27 s Duškem, Štěchovny synem.

[77]Slova ciesařovna a královna znamenala původně dceru císařovu, královu: DalC. 74a (hrabě z Aldenburka) počě ciesařovnu milovati… Snúbiti jie u ciesařě nesmějieše, nebo jiej roven nebieše; t. 165b tehdy právě královny, ty šlechetné Václavovny, s násilím s hradu Prahy vedu. — Ale brzy oba tvary zobecňovaly i pro manželku a pro panovnici vůbec: TkadlS. 19a též ciesařovna, králevna, kněžna i jiná k těm řádóm počtená, jestliže jest bohata, mocna a vznesena nad lidi, ale v hrózě a nevolnosti jest, bez svobody. — Také sem náleží svým tvořením slova Klaret 795 rytieřovna ‚militissa‘, Marg. 118 chlapovna -lis či šlechtična.


[1] Doklady o zlatníkové a Rosovy uvedl Zubatý v článku »Paní doktor« (NŘ. 6, 1922, 266).

[2] Viz NŘ. 17, 29, pozn. 1.

[3] Srov. k tomu diskusi v časopise Pokrok 1876 a v matičním Brusu jazyka českého 1877, str. 11 (i v obou jeho dalších vydáních: 1881, str. 13; 1894, str. 33). Rozlišovati tvary -ova : -ová chtěl také A. Hlavinka, Povaha česká v řeči 1916, 127, bylo to odmítnuto O. Hujerem v referátě v Listech filologických 44, 1917, str. 366.

[4] Přechýlená jména na -ovka značí mnohdy také věci mající nějaký vztah k mužské osobě, jejíž jméno jest základem: polnic. 118 Markůvka ‚Markova skála‘, lom, Šimovka ‚Šimova louka‘, bašovka ‚brambora zavedená obchodníkem Bašem‘; rychnov. Hájkovka ‚louka od Hájka‘, Stárkovka ‚kráva od Stárka‘.

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 3, pp. 72-77

Previous Stanislav Petřík: Pausa v novočeských slovních skupinách

Next Jiří Haller: Spisovná čeština a jazyková kultura II.