Údržba

B-a.

[Short articles]

(pdf)

-

Toto slovo jsme čtli v jednom článku z nár. hospodářství před několika dny v Národní politice. Bylo ho užito ve významu ‚udržování‘. Slyšíce to slovo, maně vzpomeneme na podobná slova výuka, výučba, líceň a p., do kterých nás nutili staří brusiči. Prý slova vyučování, líčení nejsou dost česká. Dnes už dávno víme, že tento názor byl mylný, ale jeho důsledky ještě trvají, jak vidíme na slově údržba. Už to byl omyl, pronášeti klatbu nad slovesnými podst. jmény. V staročeských textech, a to i v těch, které jsou vzdáleny německého vlivu, čteme podst. jména slovesná velmi často, a právě ta doporučovaná podst. jména odvozená (ať už postverbalia, jako nájezd, náskok, náskoka a pod., či s konc. -ba a pod.) jsou tu mnohem řidší. V staré češtině je na př. velmi často doloženo slovo čtenie, ale slova četba Gebaurův slovník nezná. Rovněž slovo držba tu není. Vedle slova trest bylo v stč. běžné i slovo trestánie; vedle slova otázka říkalo se i otázanie. Slovo otdych je v stč. textech mnohem vzácnější než slovo otedchnutie, otdechnutie. Slovo otklad bylo hojné jen jako právnický termín, jinak se často říkalo otkládanie, otloženie. Ještě v Jungmannově slovníku nejsou uvedena slova držba, výuka, ba dokonce ani slovo kresba tam není.

Jsou tedy odvozená podstatná jména ve velmi mnohých případech o mnoho mladší než podstatná jména slovesná. Můžeme říci, že teprve moderní jazyk silně podporuje jejich užívání a mnohdy i vznik nových slov tohoto druhu. Ale na jedno se při tom nesmí zapomínat: že totiž nikdy nejsou úplnými synonymy s příslušnými podst. jmény slovesnými. Podst. jména slovesná si podržují totiž zpravidla pojetí dějovosti a mají i slovesný vid: čtení, přečtení. Podstatná jména odvozená ztrácejí schopnost vyjadřovat vidové zabarvení a mají sklon stávati se konkrety. Některá z nich jsou již čistá konkreta: chodba, kresba, malba. Mnohá z nich mohou mít i konkretní i abstraktní význam: četba (‚knihy ke čtení‘ i ‚čtení‘), stavba, hrozba, prosba, tvorba a p. Proto nemohou označovat děj tak čistě jako podst. jména slovesná.

Jsou to tedy dva různé druhy slov. I když jsou si blízké, přece je nemůžeme zaměňovat. Tvorba je něco jiného než tvoření, prosba než prošení. Oba druhy jsou na svém místě stejně oprávněné a stejně dobré, ale nesmíme si plést jejich funkci. Jde-li o pojetí dějové, nebudeme se nutit do substantiv odvozených, když máme po ruce podst. jména slovesná. Nebudeme se tedy nutit do neobvyklého slova údržba, když můžeme pohodlněji a správněji užít slova udržování.

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 1, p. 32

Previous Josef Beneš: Příjmení Jiráni

Next Stanislav Petřík: Pausa v novočeských slovních skupinách