Místo

[Short articles]

(pdf)

-

(F. H.) Předložka místo se pojí vždycky s druhým pádem. Ale vedle platnosti předložkové mívá slovo místo také funkci příslovečnou, a v ní arci 2. pád býti nemusí. Proto můžeme říkat na př. šel na procházku, místo aby pracoval, a pod. Ve výraze »přišel jsem k tobě místo k němu« je slovo místo příslovcem, nikoli předložkou, a proto může za ním stát pád předložkový. Podobně je tomu i ve větě »přinesu to tobě místo jemu«, jenže tu za příslovcem místo není pád předložkový, nýbrž prostý dativ. Kdybychom tu nahradili třetí pád druhým, změnil by se smysl (přinesu to tobě místo něho). Musí se tedy u slova místo rozlišovat tato dvojí funkce: předložková, a potom ovšem klademe po něm 2. pád, a příslovečná, při níž má slovo místo postavení nezávislé jako každé jiné příslovce. Funkce příslovečná je původnější, význam předložky se vyvinul teprve z ní. — O rozdílu mezi výrazy místo a na místo, na místě je obšírný výklad J. Zubatého v NŘ. VI, 1932, 257 n.

Naše řeč, volume 16 (1932), issue 2, p. 63

Previous Lebavý

Next Pardubský