Dubice

[Short articles]

(pdf)

-

(J. M.) O zásadách, jimiž se řídí gram. číslo a skloňování jmen místních s příponou -ice, vykládali jsme v NŘ. 8, 190, kamž odkazujeme. Osada Dubice (u Ústí n. L.) se jmenovala podle Sedláčka pův. Dúbie (Doubí); tvar dnešní vznikl patrně časem asi jako zdrobnělina staršího tvaru Dúbí (srov. zelí, stč. zelíce), zněl Dúbíce a byl rodu středního. Také jiné Doubí, jímž zvána tvrz a dvůr u Branišova na Budějovicku, slulo časem Dúbíce, anebo dalším zdrobněním Dúbíčko, Doubíčko. Protože tvoření zdrobnělin podle vzoru zelí — zelíce vyšlo z užívání (odtud nové, další zdrobněliny zelíčko, Dúbíčko a p.), nerozumělo se příponě -íce (střed.) a byla zmatena s příponou -ice, u jmen místních tak rozšířenou. Tak se stalo z toho Dúbíce dnešní jméno Dubice, které bylo vzato podle jmen jako Skalice a p. za jméno rodu ženského. Sedláček aspoň píše o Dubici v rodě ženském. Že neproniklo skloňování plurálové, jako v mnohých případech jiných, lze vysvětliti asi tím, že východištěm změny byl nejspíše původní a nejstarší genitiv z Dúbíce, který se tvarem lišil jen nepatrně od genitivů typu Skalice, Sušice a p. — Chrochvice (něm. Krochwitz), spr. Chrochovice, mají se, jak už jejich tvar (-ovice) ukazuje, skloňovati jako Lobkovice. — Jméno Novosedlice může býti buď ze staršího tvaru Nové Sedlce (za tvar Sedlce, který je zdrobnělina slova sedlo, bývá později, po zániku zdrobnělin tvaru slovo — slovce, buď tvar Sedlec, často Selc, nebo tvar Sedlice, na př. Sedlice, pův. Sedlce u Blatné, u Domažlic a j.), anebo — soudíc podle častých [215]jmen místních, jako Novosedly (a jmen j. Novosedlíkov) — mohlo vzniknouti z obyvatelského jména Novosedlíci (= nově usedlí) tím způsobem, jako vzniklo jméno Sokolnice z obyvatelského jména sokolníci a p. Nové Sedlce bylo ovšem jméno čísla jednotného (a střed. rodu); jedn. čísla by měla býti i jména, která mají tvar Sedlice (rod asi stěží zůstal zachován, nýbrž se měnil nejspíše v ženský, tak jako se u jména Sedlec změnil v mužský). Podle toho by Novosedlice bylo čísla jednotného a rodu snad ženského, ač je tu ovšem možnost, že toto jméno podlehlo vlivu pomnožných jmen na -ice a že se začalo skloňovali jako Dědice a p. Vzniklo-li jméno Novosedlice z plur. Novosedlíci, sluší mu ovšem skloňování množné. U jmen, která nemají starých dokladů a která, náležejíce osadám v kraji dnes německém, nemají pro své skloňování ani svědectví v praxi lidu, je rozhodování o jejich náležitém skloňování vždycky velmi nesnadné. Ale skloňování množné pokládáme i u tohoto jména za pravdě nejpodobnější. — Skloňování množné náleží asi také míst. jménu Žežice (znějícímu podle Sedláčka správněji Žižice). Můžeme tak soudit podle jiných Žežic a Žižic v Čechách (Žežice u Přibram), Žižice u Slaného, u nichž je gen. množ. dosvědčen praxí dnešní i doklady starými, na př. Johanni dicto Rošt de Žižic v Desk. E., 2, 129 z r. 1416). — Množ. čísla jsou najisto i Zubrnice (srov. osobní jméno Zubrník v Tom. Zákl. st. 65 z r. 1408) a Všebořice (z osob. jm. Všebor). — Podvrhy mají 2. p. Podvrh, Zálezly (jako Zástřizly, Podmokly a p.) měly 2. p. původně Zálezl, dnes (jako ze Zástřizel, Podmokel a p.) v řeči spisovné ze Zálezel (v jazyce lidovém místy zajisté asi ze Zález, jako se říká místy z Podmok a p.). — Osob. jméno Kuře se skloňuje Kuřete, Kuřeti, žen. tvar je Kuřetová (jako Hrabětová), množ. č. asi Kuřetové; je-li místní usus jiný, není třeba jej pokládati za nesprávný, protože skloňování osobních jmen tohoto způsobu mívá své zvláštnosti i svá práva. Žena pana Ševců se jmenuje (podle Pravidel) Ševcová.

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 9, pp. 214-215

Previous Dosa, díže

Next Košice