[Drobnosti]
-
(F. K.) je slovo, které má u nás již svou malou literaturu. Ign. Herrmann v pražské figurce »Fráter z Podskalí« (Sebr. sp. 4, 263 n.) podává tento výklad významu: »Fórová, špatná, nepravá, falešná věc, jen tak na oko, na oklamání. Ne taková, za jakou se vydává…« Mosazný řetízek k hodinkám je fórový, fórový byl i ten Herrmannův fráter, švec, který si pořídil kutnu emauzského frátera a důstojně v ní chodil po podskalských uličkách. V Salakuškách (1925, v. 8, 158) hledá Herrmann původ toho slova ve franc. foire (trh; fórové by bylo, co je děláno na jarmareční prodej) a vidí v něm památku z některé francouzské okupace. Prof. P. M. Haškovec v pozn. v Čas. mod. filol. 12, 286 pomýšlí na lat. forum (tržiště, náměstí) a ukazuje na časté u nás rčení ‚forum veřejnosti‘; fórová by byla věc po[119]řízená pro veřejnost bez skutečné vnitřní hodnoty. My bychom spíše hledali příbuzenství v lat. forma. ‚Pro forma‘ (pro formu, na oko) se dělá leccos, co ve skutečnosti není ničím; říká-li Pražák v témže smyslu, že se to děje jen ‚pro fórek, na fórek‘, mohla by to býti prostě vulgární obměna lat. rčení pro forma. A fórové je, co je jen pro fórek. Ale víme dobře, že původu takových slov bývá nesnadno se dohadovati každému, kdo nebyl přímým svědkem jejich vzniku.
Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 5, s. 118-119
Předchozí Dcera
Následující Chybiti