Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V 2. seš. XIV. r. Časopisu pro moderní filologii je uveřejněn článek Otakara Zicha: Předrážka v českých verších. V dosavadní nauce o verších vzestupných, zejména jambických, byla zjevná nejistota. Nevědělo se, máme-li jambické verše pokládat za opravdové jamby či za trocheje s předrážkou. Poslední slovo řekl tu Král, který soudil, že na tom nezáleží, že je to jen věc terminologie, která s podstatou rytmu nemá co činit. Zich v svém článku ukazuje, že tu vůbec nejde o jamby, že metrum těchto veršů je vesměs sestupné a že jednoslabičná slova úvodní jsou počáteční předrážky, jejichž rytmická funkce je nenáhlá příprava začátku verše nebo prostředkování přechodu z verše do verše. Zich dokazuje nejprve, že je předrážka vnitřní po přerývce uprostřed stopy, která způsobuje, že sestupné metrum v části verše za ní následující působí dojmem vzestupným. Už samu existenci této vnitřní předrážky pokládá Zich za dostatečný důvod pro existenci předrážky vůbec, tedy také předrážky na počátku verše. Přes to dokazuje ještě zvlášť existenci předrážky počáteční jednak poukazem na hudbu (předtaktí), jednak, a to hlavně, faktem, že jednoslabičná slova na začátku veršů jambických možno bez újmy metrické hodnoty verše takřka odříznout, a to že nelze učinit na př. v jambech německých a ještě méně v jambech francouzských.

Výhody tohoto výkladu našich jambů jsou veliké. Především se zjednodušuje česká teorie rytmická. Zich dokazuje, že je zbytečné užívat složité terminologie vzaté z prosodie antické a mluviti v češtině o jambech, trochejích, spondejích, anapaestech a daktylech; vystačí se úplně s dělením stop na podvojné (prostě dvojslabičné) a potrojné (prostě trojslabičné), neboť uznáním teorie předrážkové vzestupné stopy (jamby a anapaesty) pozbývají v české prosodii smyslu. Metrické označování veršů se pak také neobyčejně zjednodušuje. Na př.: značka IV 2 znamená verš o čtyřech stopách podvojných, nebo V 3 verš o pěti stopách potrojných.

Jiná nesnáz, která mizí přijetím předrážkové teorie, jest nesnáz s jambickými verši hyperkatalektickými, to jest takovými, které mají o jednu slabiku více než obyčejné metrum. Začíná-li verš předrážkou, jsou následující stopy vlastně trochejské a lehká slabika posledního trocheje se spojuje s předrážkou verše následujícího, činíc tak ze stopy podvojné stopu potrojnou.

[117]Potrojné a podvojné stopy se vůbec mohou i v téže básni i v témž verši dobře stýkat, protože subjektivně jest jejich trvání stejné. Verše předrážkové, u nichž začátek není náhlý, působí vůbec dojmem větší plynulosti než verše bez předrážek. Střídáním stop potrojných s podvojnými nabývá pak verš zvláštní rozmanitosti, jež u dobrých básníků může dobře vystihovati rozmanitost básnické myšlenky. Zich to ukazuje na počátku Svatebních košil, a to jest nejzajímavější část celé stati.

Předrážka může podle Zicha v některých verších nebýti; zvláště to bývá u veršů, které začínají přízvučnou předložkou, která se podle dosavadní metriky čítávala nepřízvučně, s násilím na skutečné výslovnosti. Zichovo označování (p) N (3) 2 znamená verše o N stopách podvojných, v nichž jest první stopa potrojná, není-li před veršem předrážka (p). Značka p N 2 znamená verše o N stopách podvojných s předrážkou.

Uznáním veršů smíšených, to jest takových, v nichž se střídají stopy podvojné s potrojnými, většina t. zv. »chyb« Erbenových a jiných básníků se nadobro ospravedlní. Také v tom vidí Zich důkaz správnosti své teorie. Po těchto výkladech Zich snadno dospívá k formulování své teorie volného verše, jehož stopy mají libovolný počet slabik (1—5) a který jest s předrážkou nebo bez ní. Rozdíl od prosy jest jen v subjektivně stejném trvání stop. Názoru (Mukařovského) o nutnosti přerývky ve verši se Zich dotýká, ale šíře se o něm nezmiňuje.

Tím by byl obsah alespoň hlavních myšlenek Zichovy bohaté stati vyčerpán. Uvedu jen ještě, jak Zich žádá správnou deklamaci prosodickou, byť tak vznikly i rytmické nepravidelnosti. Odůvodňuje svůj požadavek nejen jako samozřejmý příkaz estetiky, nýbrž i jako nezbytný důsledek úcty k mateřštině. »Chybil-li básník skutečně, je spravedlivo, aby to odnesl rytmus jeho básně a nikoli řeč, v níž básní«.

Ve 4. sv. 28. ročn. Českého lidu uveřejnil jeho vydavatel prof. Zíbrt zprávu o rakouském polním kurátu Karlu Mensingrovi (Týnském, nar. 1813 v Labském Týnci, † 1892 v Miláně), jenž r. 1848 při ústupu rakouského vojska zůstal v Miláně a pak se slovanskou protirakouskou legií přešel do Piemontu, začež na jeho hlavu byla vypsána cena 100 dukátů. Ze zpráv o jeho literární činnosti a ukázek z ní nás zajímala zejména rozprava »o pramenech labských« z r. 1844, v Č. l. úplně otištěná, v níž čteme hojně slov týkajících se plavby vorů po Labi. Tak na př. haluze n. haluzy jsou osekané kmeny poražených stromů, jež se spojují vrtí, dřevem položeným přes haluze a utaženým k nim slukami, houžvemi provlékanými skrz díry do haluz vyvrtané; haluze tak navrtané tvoří vor a 24 vorů mezi sebou spojených je pramen. Dovídáme se, co je oštěr, haluz potřebná, má-li se vyštířiti (předek voru vyzdvihnouti), co je těhel (ž. r., bříza, jíž se upevňuje pramen ke stromu na břehu), co šrek (haluz která se ponořuje ke dnu řečiště, je-li třeba brzditi) atd. Tato rozprava bude vydatným pramenem k rozhojnění české látky slov[118]níkové. A nalézáme v ní i slova jistě velmi stará, jako na př. strumen (též peřej, o vlnách vznikajících, když se najednou otevrou vrata jezu), i slova posud v slovnících nezaznamenaná, na př. zkositi (zkřiviti, učiniti kosým). V rkpe Baworowského čteme 64 a o bojovníku, který byv raněn v souboji od sedláka »se mdlobú zkosi« (zkosil se, zkřivily se pod ním nohy); od Mensingra se dovídáme, že vor je zkosený, když se při spouštění pramene přes jez »vyšine ze své podlouhlé čtverhrané podoby«, a potvrdil nám to z názvosloví plavců vltavských jeho dobrý znalec, p. min. r. Panocha. Z názvosloví řemesel a zaměstnání, která se dovedla lépe uchrániti vlivu německého, jistě by se dalo shledati ještě leckteré poctivé a staré slovo české.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 5, s. 116-118

Předchozí J. N. (= Václav Ertl): Cudná proti své vůli

Následující Dcera