Ignorace, ignorant

[Drobnosti]

(pdf)

-

Co ta dvě slova znamenají, nebudeme svým čtenářům vykládat; čítají je zajisté dosti často, aby o jejich obsahu mohli býti v pochybnostech. Jsou to slova původu latinského (od slovesa ignorare) a jsou rozšířena ve všech kulturních jazycích. Jen pro zajímavost podotýkáme, že kdežto se cizích slov užívá velmi často eufemisticky, jako označení mírnějšího (na příklad naivní m. hloupý a p.), mají slova ignorant, ignorance zvuk tvrdší než česká slova nevědomec, neznalost. Ale nedávno jsme čtli tato slova ve spojení a v užití poněkud málo obvyklém. V jednom pražském večerníku vychází (snad už zatím dovycházel) román Kristus znovu ukřižovaný, jehož autor vynakládá všechnu péči na to, aby měl střih co nejmodernější. A tam se praví o hrdinovi románu: »Patřil do kategorie mužů, kteří chladnou ignorancí vydražďují k šílenství hysterické ženy«. A o hrdince: Jí, která mívala ignorantský úsměšek pro horoucí vyzvání desítek mužů, zatočila se blaženstvím hlava«. Aby se čtenáři NŘ. nedomnívali, že hrdinou a hrdinkou tohoto románu jsou dva hlupci, poznamenáváme hned, že ani v jednom ani v druhém případě nejde o skutečné ignorantství (leda by se to vztahovalo na autora), nýbrž o nevšímavost, tedy o to, čemu říkáme podle Němců ignorování. Ta nešťastná cizí slova! Až jednou některá čtenářka tohoto románu řekne svému zbožňovanému, který si jí dost nevšímá, »Pane, odkud to, že jste takový ignorant?«, nevím, přiměje-li ho tím k tomu, aby si jí všímal víc.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 4, s. 95

Předchozí Quido Hodura: Rodinné vzpomínky na Jana Gebauera

Následující Sdělovati