Časopis Naše řeč
en cz

Příští

[Drobnosti]

(pdf)

-

(O. M., A. M.) je tolik co přicházející. Jeho základem je slovesný kmen š’d, který je v příčestí minulém činném šel, šla (m. š’dl’, š’dla) a v přechodníku minulém šed, šedši (z š’d’, š’d’ši). Z kmene š’d- kmenotvornou příponou -to- (a se změnou hláskovou, jaká je v pád a past m. pad-ť, vláda a vlast m. vlad-ť a p.) vzniklo podle vzoru znamen-í, stč. znamen-ie, v církevní slovanštině podst. jméno š’st-’je = cesta, s předložkou pri- slovo pri-š’st-’je = příchod. Za pri-š’st-’je by měl býti v češtině tvar příšstie a míšením hlásek šs (jako v češský český a p.), přístie, nč. přísti. Jsou-li místo toho v češtině tvary příštie, nč. příští, se skupinou šť místo , třeba vykládati tuto odchylku buď podle Gebaura sklonem, který jeví skupinu měniti se v šť (rozšířením měkkosti i na předcházející hlásku, právě tak jako v slovech náměští m. náměstí, koštěný m. kostěný a p.), anebo podle Zubatého vlivem tvarů šel, šla a příd. jména příští, o němž bude řeč dále. Slovo příští s významem ‚příchod‘ udrželo se jako biblický archaismus až do nové doby (příští Kristovo, jinak zřídka, na př.: bylo cítit dne příští Jir. 19, 511). Starší jazyk měl i jiná podobná slova jako výští = východ, vyjití, veští = vchod, náští = příchod a p.; do nové češtiny se z nich uchovalo jediné slovo záští (v starším jazyce ještě — zřídka však — ve významu odpovídajícím významu slovesa zajíti = zaniknouti, tedy zánik, na př. Ol. Eccl. 2, 15, později a dnes pravidlem ve významu odpovídajícím významu — dnes zaniklému — slovesa zajíti = nepřátelství pojmouti proti někomu, tedy nenávist, hněv). Z téhož kmene jako podst. jméno příští, t. j. pri-š’st-, bylo utvořeno příponou -jo-, před níž se skupina st měnila v šč a šť (jako z podst. jm. vlast příd. jm. vlášči, které je v příslovci z-vláščě, nč. zvláště), příd. jméno příšščí příščí příští = přicházející, budoucí. — Význam příd. jména příští je tedy široký, tak široký jako význam slova budoucí. Příští nedělí se tedy může v zásadě rozuměti každá neděle, která má přijíti; toho si byli vědomi již staří, a proto, šlo-li o přesnost takového určení času (na př. v právním životě), říkávali: na svatý Jiří najprve příští (často bez náležitého skloňování, na př. o vánocích nejprv příští m. příštích) a p., a i my tak říkáváme, na př. o kvartále nejblíže příštím. Ale časem se aspoň v některých případech precisuje význam slova příští v tom smyslu, že i samo příští zna[72]mená tolik co nejblíže příští. Tak příštím rokem, příštím týdnem, příštím čtvrtletím, příští hodinou (ve škole), příští kapitolou (v knize) a p. rozumíme vždycky ten rok, ten týden atd., který přijde hned po skončení roku, týdne právě běžícího. Také příštím pondělkem rozumíme pondělí, pondělek nejblíže příští, tedy co je od pondělka za týden, příštím úterkem je v úterý míněn úterek nejbližší atd. Nejistota je leda v tom, co se může v pondělí míniti příštím úterkem, středou, čtvrtkem atd. až nedělí; tu může býti praxe počítací rozličná. Nám se zdá, že i v tomto případě znamená příští tolik co nejblíže příští, ale že se toho výrazu neužívá z ekonomie tam, kde má jazyk pro označení budoucnosti výrazy zítra a pozítří. Podle toho by se stanoviska pondělku (na př. 2. ledna) bylo v úterý (3. ledna) = zítra, ve středu (4. ledna) = pozítří, ve čtvrtek (5. ledna) = příští čtvrtek atd., v neděli (8. ledna) = příští neděli. Je ovšem možné i pojetí jiné, t. j. takové, že dni označované přívlastkem příští jsou vesměs dni až následujícího turnu sedmidenního (t. j. se stanoviska pondělku dni začínající teprve příštím pondělkem a končící nedělí), kdežto sedm nejbližších dní by se označovalo prostě výrazy zítra, pozítří, ve čtvrtek (tento čtvrtek) atd. až v neděli (tuto neděli). Pro pojetí dříve uvedené by svědčila okolnost, že adjektivem příští označujeme momenty časové nejblíže příští (příští kapitola), ale přece nějakou přestávkou od předchozího momentu oddělené; tak příštími vánoci nenazve nikdo vánoce, které jsou za dveřmi (na př. 17. prosince), ale na Nový rok jistě bude každý příštími vánoci rozuměti vánoce nejbližší (ačkoliv v obou případech jde vlastně o vánoce nejblíže příští); tak také příštími prázdninami nenazýváme ty, od nichž nás dělí na př. jen měsíc, nýbrž na příští prázdniny se těšíme hned, jak se z prázdnin vrátíme domů. Označování: dnes (v pondělí), zítra, pozítří, příští čtvrtek atd. má, jak se zdá, oporu i v užívání souznačného příd. jména budoucí: i v tom případě budoucím čtvrtkem rozumíme čtvrtek nejblíže příští atd., kdežto o zítřku a pozítřku tohoto přívlastku neužíváme. Při této praxi ovšem jsme nuceni označovati dni následujícího turnu sedmidenního výrazy příští pondělí a dále od úterka za týden atd. Způsob užívání příd. jména příští v těchto funkcích není ustálen, ačkoliv nepokládáme za nemožné, že se v některých krajích vyvinula v té věci i praxe určitá; za takové zprávy bychom byli čtenářům NŘ. povděčni. Také za to, žije-li někde složené příd. jméno přespříští (přespříští neděli = od této neděle za týden).

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 3, s. 71-72

Předchozí Namšíti, namšívati

Následující Václav Ertl: Mateřský jazyk a střední škola

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1