[Short articles]
-
(K. N.) Výrok, že »kdybychom dutinu ústní jazykem uzavřeli tak, že by proud vzduchový procházel nosem, dostaly by samohlásky nosové zabarvení«, je klasickým dokladem pokroků v českém mluvnictví. Neboť předně: má-li vzniknouti samohláska s nosovým zabarvením, musí být dutina ústní (i nosní), vlastně vchod do nich otevřen, protože při »zavřené« ústní dutině nemůže vzniknout žádná samohláska; a za druhé, uzavřít jazykem ústní dutinu je výkon, který by měl autor mluvnice fonetikům demonstrovat. Dutina ústní se zavře jazykem jen ve vzácných případech, na př. když člověka píchne do jazyka včela a jazyk opuchne; ale v takových případech obyčejně přestává vůbec všecka artikulace, protože hrozí articulus mortis. Autor mluvnice si spletl dvojí maličkost: samohlásky se souhláskami a jazyk s čípkem. A takovýmhle nesmyslům se učí studenti na středních školách s nejvyšším a odborným schválením. — O ostatních dotazech postupně.
Naše řeč, volume 12 (1928), issue 2, p. 47
Previous Naproti
Next Úsek