Podpořiti

[Short articles]

(pdf)

-

(3, 182) O tomto slovese bylo pověděno před několika lety v NŘ., že je utvořil jako posměšný výraz Matěj Kopecký, který svému Faustovi vložil do úst slova: »Ačkoliv můj otec pouhým nádeníkem v Majlontě byl, přece mě v mých studiích nepodpořil«. Redakce tenkrát připojila k tomuto výkladu známého literárního historika V. T. poznámku, že se sloveso podpořiti — ovšem v jiném významu než u Kopeckého — vyskytuje již v Žídkově Správovně, v níž stejně nešťastně utvořených slov je několik. Mimo Žídka v jazyce starším toho slova nikdo neužil a ani Kopecký zajisté to slovo ze spisu Žídkova neznal. Ale zdá se přece, že Kopecký sám není původcem toho slova, nýbrž že je znal odjinud a že právě pramen, z něhož je poznal, dobře se hodil k účinku, jehož Kopecký chtěl užitím tohoto slova dosíci. Vyskytuje se totiž sloveso podpořiti v sněmovních protokolech, které pod názvem Články všeobecného zemského snešení a p. vycházely v 17. a 18. stol. (do 1811) česky a německy a které jsou psány namnoze češtinou bídnou a kancelářským slohem do nemožností zašmodrchaným. Ve zprávě vydané r. 1770 na str. IV čteme: Jako ale v takovém na bezpečnost a prospělost císařských královských ředů (!) jedině a samotně se vztahujícím zachování Její císařské královské apoštolské Majestátnosti nejobzvláštnější pře tam směřuje, aby ubezpečlivý vtok těch k tomu potřebných příslušenství v skutku, a v času v jistotu postaven byl, tak také nejvejš jmenována Její Majestátnost tu nejmilostivější důvěrnost míti ráčí, že oni její zemskomateřský ohled dáleji podpořiti a tomu, co její cís. král. apošt. Majestátnost na vojenský 1770. rok nejmilostivěji požádati vynašla, dle stavovské uvyklé vroucnosti co nejvolněji se podrobiti neopominou (citujeme větší kus na ukázku jazyka). Pod. na str. XXII se vyslovuje zase očekávání, že stavové k podpoření Její Majestátnosti zemomateřských nejmilostivějších přání sílu země vynaložiti ne[23]opominou. Slovesa podpořiti se tu tedy užívalo v ustálených formulovitých spojeních, a jak podobné úřední šimly známe, přecházelo asi s jedné úřednické generace na druhou a dožilo se nepochybně — stranou od vážné literatury — v aktech úřednických až doby, kdy se Matěj Kopecký se svými dřevěnými aktéry vydává na pouť po Čechách. Že Kopecký tuto kuriosní úřední češtinu znal a že jejích prvků nezřídka použil k účinkům komickým, je věc známá. Tak se asi dostalo do úst Faustových i toto sloveso podpořiti.

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 1, pp. 22-23

Previous Pařeniště

Next Použíti