[Hovorna]
-
(K. L.) je, při němž srdce usedá, jak se říkalo již v staré době, na př. Petr počě (= počal) plakati, až srdce usedalo Hrad. 85a, pod. Vít. A. 56b (slovensky se tak říká i o smíchu: že sa smieli, až sa im srdce usedalo, Kalinčiak, Povesti 1, 119). Usedati pak znamená m. j. ustávati, ulevovati v činnosti (na př. udatnost vojákův tuchnouti a usedati počala, Kron. Tur. 2, 378). Podobně se říká o někom, že plakal, až mu srdce stydlo; Veleslavín (v Rozumově Staroč. bibl. 4, 187) překládá lat. rčení debilitor lacrimis po česku »do ustání se upláči«.
Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 10, s. 314
Předchozí Skaná nit
Následující Josef Zubatý: Na prahu druhého desítiletí, I.