Proletěn

[Answers]

(pdf)

-

(U.) Sloveso letěti je sloveso nepřechodné tak jako jeti, lézti, padnouti a j. Skládáním s předponami nabývají tato slovesa nejen rozličného zbarvení významového (odjeti, přijeti, přejeti a p.), nýbrž mění se tím skoro vždycky, jsou-li nedokonavá, jejich nedokonavý vid v dokonavý (budu jeti, ale odjedu) a velmi často jejich charakter nepřechodný (t. j. neschopnost zasahovati nějaký předmět) v přechodný, na př. jeti — přejeti člověka, rozjeti cestu, projeti dva km; lézti — nalézti cestu, zlézti vrch, přelézti hradbu atd. Taková slovesa jsou pak ovšem schopna i vazby pasivní. Tak také sloveso letěti. Jako říkáme »celá trať byla projeta bez nehody«, můžeme říkati také, že byla proletěna, a stejným právem bychom mohli říkati, že Německo bylo přeletěno, že poslední dva kilometry byly uletěny za 40 vteřin a p. V tom není nic, co by se příčilo našemu jazykovému citu. Zdá-li se nám výraz »trať byla proletěna« nezvyklým, je to jen od toho, že naše létání ve vzduchu není tak staré a že k výrazům toho způsobu do nedávna nebylo příležitosti. — Věta (na účtu telefonního předplatného) »Splatný, když účet předložen« se nám také tuze nelíbí. Pomocné sloveso býti při příčestí trpném dokonavého slovesa vynecháváme, jde-li o děj minulý; na př.: sněmovna rozpuštěna, nové volby vypsány a p. [314]Ale ve větě výše uvedené nejde o děj minulý, nýbrž o děj budoucí, stanovící, v kterou dobu v budoucnosti nastane splatnost účtu. Obyčej vyjadřovati čas budoucí (t. zv. futurum exactum) formou času minulého (perfektem) mají některé jazyky germánské, mezi nimi i nám nejbližší němčina (ich werde froh sein, wenn die Hochzeit stattgefunden hat). Proto máme důvodné podezření, že 1. věta »splatný, když účet předložen«, je jeden z těch přečetných způsobů nečeského vyjadřování, které zdědily naše úřady z dob německého úřadování. Čech by řekl: (účet je) splatný, až (jakmile, hned jak) se předloží n. bude předložen. — Spojování představ přibývání — ubývání s představami stoupání a klesání je tak časté, že záměna názvů těchto představ je zcela přirozená. Říkáme že voda stoupá a klesá (= vody přibývá a ubývá), že teploměr stoupá i klesá (= teploty přibývá a ubývá) atd. To pak vede snadno k tomu, že říkáme také, že teplota (tlak) stoupá nebo klesá, a že tyto názvy přenášíme i jinam, když jde o přibývání nebo ubývání (ceny klesají nebo stoupají, horečka stoupá, napětí stoupá a p.). Tento způsob metaforického vyjadřování nalézáme i v jiných jazycích, a právě proto, že je to metafora zcela přirozená a nasnadě ležící, není v takových výrazech viděti nic nečeského. Proto můžeme říkati bez obavy, i že frank stoupá nebo klesá. Či jak jinak bychom se mohli vyjadřovati? — Blahočelný (komory byly vždy pro toto blahočelné opatření dělnické Nár. l. z 20./8) je neobratný výrobek novinářské češtiny, vzniklý sloučením výrazů k blahu čelící. Čech by řekl prospěšný, užitečný anebo snad nejvýše blahodárný.

Naše řeč, volume 10 (1926), issue 10, pp. 313-314

Previous Pro což

Next Skaná nit