Douša

[Short articles]

(pdf)

-

Časté příjmení Douša (po staročesku Dúšě, ne Dušě, jak píše Gebauer) je domácký tvar křticího jména Duch (lat. Spiritus), který po otci někdy jako příjmení přešel na syna a na celý rod. »Duchové«, jimž také říkávali Doucha, Duchek, [117]Duchoň, Ducháč, Ducháček a j., mívali svátek o »sv. Duše«, na svatodušní boží hod. Podobných příjmení s koncovkou -ša je mnoho: Váša, Píša (stč. Péša, Péšě), Jíša (Jieša, Jiešě), Průša, Háša atd. (Václav, Petr, Jan, Prokop, Havel) vedle Vácha, Pícha, Jícha, Průcha, Hácha, Vašek, Pešek, Ješek, Prošek, Hašek, Vašák, Pěšák atd.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 4, pp. 116-117

Previous Z notýskův Pavla Čamrdy

Next Fascikul