Poupata

František Mrkvička

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Čítanka malých. Sestavil Jos. Kožíšek. Státní nakladatelství v Praze. 1927.

V 2. čísle letošního roč. NŘ. byla posouzena jazyková stránka článečku otištěného v pedag. časopise Komenský; autor oné metodické hry uvažoval o způsobech, jak zlepšiti ve školách vyučování pravopisu, a zatím se sám v své studii dopustil chyb mnohem větších. Kritik zcela právem žádá, aby především učitelé mluvili jazykem čistým a aby už obecná škola dávala dětem základy správné mluvy. Učitelé češtiny, zejména na měšťanských a středních školách, vědí, že to není úkol snadný. Kazíť jejich práci nejen domov, okolí a četba, ale ruší ji leckdy i úředně schválené učebnice. Zdálo by se, že to není možné, a přece stačí jen krátký pohled na jazykovou stránku školních knih schválených ministerstvem školství a nár. osvěty, abychom poznali, že správnosti mluvy nebylo vždycky dbáno svědomitě.

Prohlédl jsem Poupata, moderní slabikář naší drobotiny, a podivil jsem se, že ani tato knížka, první, kterou béře dítě do ruky, není bez rušivých chyb. Její autor Jos. Kožíšek, známý spisovatel dětských veršů, měl by, domnívám se, býti zárukou, že z jeho pera vyplynou věty dokonalé. Uvážil jsem všecky potíže, které má skladatel knížky pro elementární třídu, a přece jsem si poznamenal nemálo chyb, které by v takové knížce býti neměly.

Nesprávná vazba je ve větě: Takovou (čepici) si Jarda už dávno přál (m. takové, str. 70). V sklonění podstatných jmen jsou vady: bude půl leta (m. léta, str. 28), trkne rožkama (m. růžky, str. 118). V sklonění zájmen: to je něco pro mě (m. pro mne, 64), aby mně dal páreček (m. mi, 67), jak se na mě smála (m. na mne, 72), mě roztrhej (m. mne 80), babka mne chtěla opařit (m. mě, 124), rád si na mě vzpomene (m. na mne, 71). V slo[159]vesných tvarech jsou tyto chyby: koťátka se zaběhla (m. zaběhla, 65), klepnul (m. klepl, 74), kolo se žáby ani nedoteklo (m. nedotklo, 89), neotevírejte (m. neotvírejte, 118), komora se otevírá (m. otvírá, 31). Příslovce a spojky jsou někde psány zvlášť místo dohromady: tuhle to jen leze (m. tuhleto, 75), za to žab je tu hejno (m. zato, 105), v tom vylezl (m. vtom, 112), v tom zasyčela v kamnech (m. vtom, 124). Několik výtek musíme činit interpunkci: nemáš noh ani křídel a jsi živa (59), víš, — ta včela — také byla malá a přece mě píchla (75), mamince se líbila a proto jí koupila kus (78), taková maličká a přece vyhrála (84), celá chalupa vyhoří a přece se nezboří (106), uslyšel, jak Peťa volá a pustil se (121). Proti dělení slabik bych měl námitku: ko-zlátku (118). Nevhodné slovo jest: volek se kouká (22), Lap se jen kouká (23), opička se kouká (47). Někde jsou předložky vokalisovány chybně: ke svačině (52), ze hlíny (60), ke staré (59), ke švadleně (78).

Tyto chyby jsou na 125 stránkách velikého tisku a při množství obrázků — omylů poměrně dosti.

Od první třídy obecné mají tedy děti v rukou knihy, které nejsou po stránce jazykové správnosti bezvadné. Co je potom učiteli platno sebe větší úsilí, nepodporují-li ho učebnice a hemží-li se už od Poupat chybami, proti kterým v hodinách mluvnice bojuje? Také jeden kamínek (a často slušný kámen), jenž stojí v cestě řádnému výsledku jazykového vyučování.

Domnívám se, že všichni, kteří mají zájem o řádné jazykové vyučování a o správnosti naší mluvy, musí kategoricky žádati, aby školní knihy byly psány jazykem bezvadným. Vždyť to není požadavek nemožný. Zahájí-li ministerstvo školství a nár. osvěty schvalovací řízení o některé učebnici, ať ji posoudí dvojí odborníci: jedni ať ji prohlédnou po stránce odborné a druzí ať podají zprávu o jejím jazyku. Bude-li se dbáti náležitě i tohoto druhého požadavku, budou školní knihy učiteli podporou a žákům vzorem.

Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 7, s. 158-159

Předchozí Eduard Bass: Propláceti, proplatiti směnku

Následující Václav Machek: Jazyk a národ