Piškot

[Answers]

(pdf)

-

(L. N.) je slovo, které přešlo k nám prostřednictvím staršího německého tvaru Biskott. Nejstarší český doklad toho slova, nám známý, je v Rohnově Nomenclatoru II (1765), 109 v kapitole O krmích: piškot, cukrový chléb, copta saccharo condita, Zuckerbrod. O původu německém svědčí záměna hlásek b — p, zakládající se na německé neznělé výslovnosti souhlásek znělých, a střídání sk — šk, které je rovněž častým zjevem v slovech z němčiny nebo prostřednictvím němčiny přejatých (flasca — flaška, paskvil — Pasquil, škandál — Scandal atd.). Německé Biskott (Biskotte) samo je pouhou obměnou italského biscotto, jako zase tvar Biskuit (Bisquit), který se vyskytuje v němčině od poč. 17. stol., zakládá se na franc. biscuit. Ital. biscotto i franc. biscuit vzniklo v tom i onom jazyce náležitými změnami hláskoslovnými ze středolatinského slova bis-coctus (panis), dvakrát pečený (chléb), suchar. Domácí napodobeninou německou tohoto biscoctus je slovo Zwieback (zweimal gelbacknes Weissbrot), podle něhož bylo utvořeno starší české cvíbok (1803 Praž. kuchařská kniha 49), cvíboch n. cvípak (Jungm.). Česká náhrada něm. cvíboku, t. j. slovo suchar, suchárek, objevuje se po prvé v Thamově slovníku německo-českém z r. 1799 (ve vydání prvním, z r. 1788, je pod heslem Zwieback toliko: dvakrát pečený, dvojpečený chléb; rovněž v Rohnově Nomenclatoru 2, 95 z r. 1765: chléb marynářský, dvakrát pečený); v kuchařské praxi je slova suchárek užito po prvé v citované Pražské kuchařské knize (1803): vem za půl druhého krejcaru tlučeného suchárku, t. j. cvíboků, Veleslavínův čtyřjazyčný Nomenclator (1598) 425 má tvar biskokt, založený zjevně přímo na latinském biscoctus; nč. biskyt, jako název jistého druhu pečiva (na rozdíl od sucharů) je, jak z dřívějšího výkladu vidět, z franc. biscuit.

Naše řeč, volume 10 (1926), issue 7, p. 223

Previous Kongrua

Next Štrapáce