[Drobnosti]
-
(K. J.) Takováto spojení slov opačného významu nebývají chybná. Stilistika je označuje jménem oxymoron a básníci jich často užívají, chtějí-li dosáhnouti účinku kontrastem. Tak vznikají na př. spojení mladý stařec, bílá noc, mučící radost, zvučné ticho, sladké břímě, živá mrtvola a pod. Proto mohl také napsat na př. Masaryk ve spise Jak pracovat? (2. vyd., str. 30): My té theorie máme ještě ohromně málo u nás v Čechách. Někdy si ani už toho odporu v slovech neuvědomujeme, na př. vetchost mravní síly, tuze slabý člověk a pod. Tím méně jsme si ovšem vědomi tohoto rozporu tam, kde historický vývoj zastřel původní význam slova. Říkáme na př. ubohý boháč s významem »nešťastný boháč«, ačkoli původní význam přídavného jména ubohý je vlastně »chudý«. Podobná spojení jsou na př. husí kůže (kůže = pův. jen kozí kůže), zápas pěstmi (zápas = pův. potýkání za pasy), činiti zmatek (činiti = pův. uváděti do pořádku) a pod. Ve výraze daleko blíže je také původní význam příslovce daleko už otřen, takže tu má jenom zesilovací význam asi jako příslovce mnohem. Proto nám spojení těchto dvou slov nikterak nevadí, ačkoli mají význam vlastně zcela opačný.
Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 1, s. 24
Předchozí Bucek
Následující Zjevištnění