Divoké kvítí z novinářských luhů

[Short articles]

(pdf)

-

1. Kapitolka z časování a skloňování

Všichni se obejmuli a čekali na smrt hladem, píše Večerník »Práva Lidu« dne 9. ledna, a dne 15.: Byl svědkem toho, jak do tramwaye nebyla přijmuta chudá žena. Má býti: Všichni se objali… nebyla přijata… Sloveso jmouti má samo o sobě i ve složeninách v minulých tvarech: jal, jav, jat, jetí: tedy objal, přijat, objetí, přijetí (nikoliv obejmutí a přijmutí); zajal a ne zajmul, pronajal a ne pronajmul, vyňal a ne vyjmul atd. Proto nás zarmoutila vyhláška Hlávkových kolejí touto větou: Upozorňují se všichni přijmutí páni posluchači, že přijmuti jsou podle stanov na zimní semestr ode dne 1. října (m. přijatí páni, že jsou přijati).

V témž Večerníku bylo dne 2. ledna: zatím co tisíce krvácí a tisíce smrtelně hladoví (m. krvácejí a hladovějí).

»Právo Lidu« 9. 11. Tyto otázky zodpoví teprv budoucí dny (Na tyto otázky odpovědí…). — Zmíněné státy na notu papežovu vůbec neodpoví (m. neodpovědí).

Tamtéž: Přes půl druhého sta milionů lidí se jej účastní (převratu na Rusi), m. se ho účastní. — Další podrobnosti ještě chybí (m. chybějí).

»Večer«: Strany válečné se staví proti sebeurčení národů. — Škodovy závody staví novou muniční továrnu (m. stavějí). — Dokonce též ve »Zvoně« r. 1917 na str. 640: Již v prvním oddíle… hlásí se auktor, patrně Jan Gross, jako člen mladé družiny Fričovy, stavící se příkře proti literární skupině konservativců (m. stavějící se příkře). — V »Nár. Politice« dne 16. ledna: Dokud nezmizí příčiny, které přivodily válku, nemůže býti mír uzavřen (m. dokud nezmizejí příčiny). — Slovesa: stavěti, mizeti, vraceti, klaněti jsou slovesa 5. třídy sloves, která výjimečně mají krátkou samohlásku ve kmeni, ale přece se časují podle vzoru sázeti. Tedy: lidé se vracejí, klanějí, stíny mizejí.

»Právo Lidu« v září: Poddůstojníkům nesmí se dávati dary (m. nesmějí) — Tamtéž: Úředníci, kteří ničemu nerozumí (m. nerozumějí).

[85]»Nár. Listy« v září: Na vrcholi svých tužeb (m. na vrchole). Ve škole se žáci učí: Slova: anděl, konšel, manžel, popel, vrchol, uhel mají na konci tvrdé l a tedy se skloňují: anděl, anděla, 5. pád můj anděle a ne anděli; manžel, manžela (a ne tedy: psaní od manžele), pokoj popelu jeho (a ne popeli) atd.

Tamtéž dne 22. května: Vláda se připojuje ku přání papežově (m. papežovu). Chyba tato se nyní vyskytuje často, že se 3. pád zaměňuje s 6.

Večerník »Práva Lidu« dne 23. listop.: Vždyť alespoň vně zemských hranic potřebí jest umlčeti všechny, kdo spájí za účelem rozkouskování země s našimi cizozemskými nepřáteli (m. kdo se spájejí nebo spojují). — Tamtéž: Zdali je existence Maďarstva ohrožena tím, když nám v Rakousku poví, kterak cítí? (m. když nám povědí).

»Večer« dne 2. ledna: Dle p. Pichona nebyla mezi Čechoslováky a mocemi dohody učiněna nijaká smlouva politického rázu (spr.: Podle p. Pichona nebyla mezi Čechoslováky a mocmi dohody…).

2. Kapitolka z fraseologie

»Nár. Listy« dne 19. července 1917. Že tato touha může býti lidmi mravního karakteru K. H. Wolfa vysmívána, to poznamenává lidi, kteří jmenují se důvěrníky! (m. Že lidé… mohou se posmívati této touze, to vyznačuje lidi…).

»Venkov« dne 25. prosince: Nebyl si s to ani uvědomiti, zdali jest vše pravdou (m. nebyl ani s to, aby si uvědomil, zdali vše je pravda).

Večerník »Práva Lidu« dne 15. ledna: Tyto práce jsou s to zápoliti s německou veselohrou, která se u nás hraje zbytečně často (m. jsou s to, aby zápolily… nebo: dovedou, mohou zápoliti).

Tamtéž dne 15. ledna: Přijde den, kdy shrnou hněv německého národa na hlavy, které toto mírové poselství (Wilsonovo) zodpovídají válečným pokřikem (m. které na toto poselství odpovídají n. odpovědí).

»Venkov« dne 25. prosince: Svaz osvětový pracuje neunavně na zvýšení vzdělanostní a mravní úrovně českého lidu (m. neúnavně o zvýšení…). Měli bychom si toho vážiti, že dovedeme tak jemně rozlišovati práci na něčem a o něčem. Pracuje-li truhlář na stole, jest to zcela jiná věc, než pracuje-li o stole, t, j. když jej teprve zhotovuje.

»Nár. Politika« dne 5. ledna: Pronajme se moderní byt, pozůstávající ze 6 pokojů m. pronajme se byt o 6 pokojích. Tamtéž dne 22. září: Obhajovací systém pozůstává ve výrobě obláčků dýmů. Anglická admiralita oznamuje, že tento systém byl používán již po několik měsíců. M.: Obhajovací soustava záleží, zakládá se na výrobě obláčků dýmu; … této soustavy bylo používáno již po několik měsíců.

Tamtéž: Jak se dovídáme, dostalo se pražským trafikám jen cigaret a žádný doutník (m. a žádných doutníků).

»Večer« 22. září: Byla dobyta postavení značné vojenské důležitosti a způsobeny Němcům těžké ztráty. První cíle dobyty byly hned v časných hodinách ran[86]ních (m. dobyli, dobylo se postavení… Prvních cílů dobyto bylo hned… Sloveso dobýti jako dostalo se pojí se s 2. pádem). — Týž časopis píše dále správně: Anglické vojsko vniklo do něm. linií až na 1 míli a dobylo všech cílů svých.

Večerník »Práva Lidu« dne 8. ledna: Plat dělníka obnáší něco málo přes 100 K měsíčně m. plat dělníkův činí, dělá, nebo: dělník má měsíčního platu 100 K. Sloveso obnášeti znamená: nositi okolo.

Tamtéž: Obecenstvo bude míti příležitost obdivovati herecký výkon naší přední herečky paní Hübnerové (m. obdivovati se, podivovati se hereckému výkonu).

»Národní Politika« dne 5. ledna: Soukromníku E. K. bylo včera odcizeno v tramwayi dvé zlatých předmětů (potud jest to správně a pěkně česky řečeno. Ale teď — ó hrůza! — dále:) hodinek a řetízku. Mínil-li pisatel: dvé hodinek a dvé řetízků? Jistě ne, nýbrž jen: hodinky a řetízek. Ale proč probůh to také nenapsal?

»Nár. Listy« dne 16. ledna měly tento nadpis jedné zprávy: Pro a proti odstoupení Aalandských ostrovů Švédsku. Správně mělo býti: Pro odstoupení … a proti němu. To jest totéž jako pověstné: před a po divadle.

Večerník »Práva Lidu« dne 20. listop.: Ženy musily čekati v dešti, chladnu a blátě před domem, až na ně přijde řada. Mysleme po česku: co jest to »až na ně přijde řada«. Jaká řada na ně přijde a odkud na ně přijde ta řada? Správně česky by se řeklo: až na ně dojde.

Tamtéž dne 2. ledna: Správa obce by s radostí hleděla umožniti každému občanu dostání předepsaných dávek (m. umožniti, aby dostal…).

»Právo Lidu« dne 22. listop. volá v nadpise: Italům je třeba klid! (místo klidu). Jest to opravdu hrozná věc, jak se u nás píše úplně beze všeho citu pro jazyk!

»Večer« dne 30. června 1917: Situace hospodyň jest přímo zoufalá, zvláště když ani vejce ani zelenina ku koupení nejsou (m. zvl. když ani vajec ani zeleniny nedostane koupiti, nebo: nelze dostati, nebo: člověk nikde se nedokoupí).

Večerník »Práva Lidu« dne 15. ledna: Věc předána bude trestním soudům, které stíhají kriminálem (spr. bude odevzdána…). — Dílo sestává ze 4 aktovek (spr. skládá se ze 4 aktovek). — Typ, kterým by snad šlo u nás vídeňskou operetu potírati (spr. typ, kterým by bylo možno, lze potírati).

3. Kapitolka ze slohu

»Nár. Listy« dne 15. pros. ve fejetoně: Jeho lásku nevábí soustavná spekulace, onen mechanismus, jímž lidský duch postupuje do neznáma učleněným řetízkem opatrných kroků; ale miluje náhlý, odvážný skok, vrývající osamělou šlépěj do bílé, netknuté plochy tajemna, onen prudký záchvěv duše, když stane na bezcestí tváří v tvář prostoru a času.

[87]Tamtéž: Čapkova myšlenka je nejdražší a nejbližší, pokud je inspirací a lyrickou tuchou, pokud je plynulá a nesmírná jako stín boží na lidské duši.

»Večer« dne 20. prosince: Jest to pokus o vskutku národním duchem i hudbou prodchnutou, lidovou hru výpravnou, jakými nebyly v poslední době již povídeňačelé Nedbalovy pantomimy (správně: Jest to pokus o lidovou hru výpravnou, prodchnutou vpravdě národním duchem i národní hudbou, jakou nebyly již Nedbalovy pantomimy, v poslední době již povídeňštělé).

»Lidové Noviny« dne 25. listopadu: Zásady rozdělení dluhu (království polského) veřejné (!) nelze opírati ani na počtu obyvatelstva ani na rozloze země; neboť prvá by poškozovala zájmy Polska, jež jest lidnatější vůči Rusku, druhá by byla nespravedlivá vůči Rusku, jež má ohromná, skoro bezcenná území (spr. Zásady rozdělení dluhu veřejného (? či: veřejné zásady rozdělení dluhu?) nemohou se opírati ani o počet obyvatelstva ani o rozlohu země; neboť první věc by poškozovala zájmy Polska, které jest lidnatější nežli Rusko, druhá by byla nespravedlivá k Rusku…).

»Venkov« dne 16. ledna: Znovu se ukázalo, že karikatur nelze pořizovati podle podobizen, nýbrž výhradně podle živých modelů: jinak zcela unikne karakteristické gesto, příznačná grimasa, komika, vznikající z neúměrných proporcí živého těla.

Na konec ještě dvě drobnosti:

Podle »Venkova« asi dostal plukovník ve Francii za války nové jméno místo starého francouzského »colonel«. Píšeť »Venkov«: Francouzská Akademie udělila cenu Davainovu 1500 franků oberstu Feylerovi za jeho dílo »Le manoeuvre moral«!

Na poslední členské výstavě Manesa vystavoval mladý umělecký podnik podle seznamu »stůl a sedací garnituru v dubu«. Krásně a jadrně řečeno: »sedací garnitura« místo: stůl s příslušnými sedadly nebo křesly (třeba i s fotely)! A dále: proč »v dubu« a ne přídavné jméno dubový? Zná sice již Dalimil »sědací meč«, ale tím bojovali staří Čechové při »sědání«; Komenský mluví o »sedacím« životě. I tělověda zná to slovo, ale v našem případě jest to při nejmenším novotvar a to ne tuze pěkný. Slovo garnitura přivedl k nám praktický život, rozšířilo se do mnohých oborů řemeslných; ale čím se ho bude užívati méně, tím lépe. České slovo soubor a souprava čítáme často ve výkladech obchodních místo garnitura.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 3, pp. 84-87

Previous Povídky o dětech

Next Aniž bych…