Časopis Naše řeč
en cz

Povídky o dětech

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dr. Fr. Skácelík: Povídky o dětech. Osení, knih mladých čtenářů číslo 64. Nákladem F. Topiče v Praze. 1917. Za 90 h.

Povídky o dětech dětem? Nejde-li z toho strach? Není-li to zase nové těsto do staré formy mravoučných povídek? Či nové říkání o osiřelém dítku? Darmo hádáte. Nic z toho. Osení, tato sbírka knih pro mládež, od prvního čísla, Výboru z básní S. Čecha pro mládež, šťastně řízená, vydala již 64 knížek, ale žádné takové. Povídky Skácelíkovy jsou opravdu něčím novým v písemnictvě našem a vzbudily pozornost, hned když některé z nich se po prvé objevily v »Dětském koutku« Času. Psychologické studie, pitva, analysa dětské duše, zpracovaná do povídky. Bylo tu nalézti slohovou formu, která by byla prosta všelikého aparátu studijního neb učeného, která by dovedla hovořiti jak pětileté dítě, zachovala dokonale přirozenou naivnost.

Co se v takovém srdečku, v kučeravé hlavičce dítěte děje v nejrozmanitějších případech jeho života, ve vztahu k rodičům, v touze po matce, v hněvu nebo přátelství s druhem neb družkou, při modlitbě, hře, při všem vnímání, jak spojuje představy, jak popouští uzdu svému cítění ještě nezkázněnému, nepřetvářenému, pro to dovedl Skácelík najíti mluvu tak prostou a přirozenou, že se nám zdá, jakoby to jinak ani nemohlo býti. Vidíme přímo dítko před sebou a slyšíme je mluviti. Iluse dokonalá. A přece co je v té knížce studia, co hlubokého, něžného a jemného pozorování! Vnějšího děje jest tu málo v každé povídce, pro napínavost až tuze málo, tu jde hlavně o děje vnitřní. I bylo proto třeba dosíci, aby se chytila duše dětského čtenáře, udeřiti v ty struny její, které ho připoutají ke knížce a k jejímu vypravování. Nesmělo tam býti ani mnoho popisů, ani zdlouhavého vypravování pochodů duševních, nevzrušujícího obrazotvornost. Dítě jest těkavé. Jeho fantasie chce býti mocně zabrána a připoutána k vypravování, ať už způsobem tím neb oním. Dovedou-li to všecky povídky tyto stejně, ovšem tvrditi nechceme. Ale některé by zasluhovaly, aby přišly do repertoaru pohádkových hodinek paní Hübnerové (jako na př. Modlitba za psa).

[84]Po stránce jazykové viděti jemnou péči spisovatelovu. Má i některé pěkné obraty nové (jako strach jí odpadl od srdce, oči modré jako nebíčko nad vrškem, přitrhly i vánice, den zapadne do tmy a p.). Pohříchu zůstaly v knize některé tiskové chyby, na př. zjitřeným nitrem pozorovala (na str. 58) m. zjítřeným nitrem, vedle mě (67) m. vedle mne, déšť perlil po oknech (53) m. perlil se, celé tělíčko osláblo ji beznadějí (58) m. , v hrdle ji vysychalo (tamt.) m. , pídimužíčkové se mu klaní (20) m. klanějí. Vazbu obdivovaly kančí hlavu (40) m. podivovaly se kančí hlavě neradi jsme tu našli.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 3, s. 83-84

Předchozí I.: Půlnoční světla

Následující Divoké kvítí z novinářských luhů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1