Časopis Naše řeč
en cz

Pro vlast

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. C.) Se stanoviska jazykového je stejně správné »pro vlast« i »za vlast«; může tedy jíti jen o větší nebo menší vhodnost toho neb onoho výrazu. Jako heslo zhušťující vlastenecký program sokolský hodí se spíše výraz »pro vlast«, protože je obsahově širší. Předložka pro znamená, máme-li na mysli význam, o nějž tu běží, v něčí prospěch; před[312]ložka za má ovšem význam podobný, ale významu toho nabyla teprve změnou pojetí. »Bojovati za krále« znamenalo vlastně ‚bojovati místo krále‘, »umříti za přítele«, ‚umříti místo přítele‘, »mluviti za někoho« (na př. před soudem), ‚mluviti místo někoho‘, všude ovšem s tím vedlejším pojetím, že ten, za koho se bojuje atd., měl z toho prospěch. Když toto vedlejší pojetí příčinné ovládlo, stala se předložka za v takovýchto výrazech souznačným slovem s předložkou pro a »bojovati za krále« se stalo synonymem výrazu »bojovati pro krále«. Z toho ovšem neplyne, že by se předložky pro a za mohly v tomto významu prospěchovém prostě zaměňovati, neboť předložka za nabyla tohoto významu právě jen v těch výrazech, kde znamenala původně zastupování někoho v jeho prospěch. Na vyjádření jiných forem prospěchu zůstala jediným výrazem předložka pro. Můžeme tedy říkati »bojovati za vlast« i »pro vlast«, ale neříkáme »pracovati za vlast, učiti se za sebe« atd. (nýbrž jen »pro vlast, pro sebe«), protože se sem předložka za pro svůj základní význam zastupování nehodí. A protože smysl hesla, o nějž jde, jest, že jest třeba nejen za vlast (= pro vlast) bojovati, nýbrž také pro vlast (nikoli za vlast) pracovati, je forma »pro vlast« najisto vhodnější.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 10, s. 311-312

Předchozí Povidla

Následující Rozjímati