Slušeti

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. J.) Již 1, 131 jsme uznali, že se v starší době říkávalo bez zvratného zájmena »sluší, nesluší dělati« a p., ale také, že se ustálil v češtině způsob říkati »sluší se, nesluší se dělati« a že by bylo marné i zbytečné nutiti se do způsobu starého. Vzor, podle kterého vznikl tvar zvratný, hledali jsme v slovese hoditi se; přidali bychom ještě věty jako »to se smí (nesmí), může, má (dělati)« a p. I v slovenštině jsou doklady podobné. Čtli jsme na př. věty jako »veď (vždyť) sa ani nepatrí vystrájať rozsobášenému (rozvedenému) svadby« (Timrava, Menš. 72), »nuž patrí sa pomáhať« (Slov. Pohľ. 39, 34) a vedle toho u Kukučina 2, 136 bez zvr. zájm. (jako na Táborsku) čo patrí, to patrí« (ale také »koňa osedlaného, ako sa patrí«, Črty z ciest 1, 6), »to sa nesvedčí« (Vajanský 8, 53), »ani to by sa nesvedčilo« (Sl. Pohľ. 39, 37), »tak sužovať, nesvedčí sa« (9, 244), a zase u Kukučina »ako svedčí« (jak se patří, comme il faut 3, 152; 6, 15).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 9, s. 287

Předchozí Sebevrahyně

Následující Steh