Časopis Naše řeč
en cz

Pěš

[Hovorna]

(pdf)

-

(M. B.) Jako k příd. jménům tvaru chudý jsou jmenné (jinak neurčité) tvary chud, chuda, chudo, jichž se užívá dnes aspoň u některých příd. jmen v doplňku (bratr je chud), tak také k příd. jménům tvaru pěší (dnes, jak říkáme, jednovýchodným, původně však také s trojím zakončením) byly obdobné tvary jmenné (neurčité) pěš, pěšě, pěše (bratr chodí pěš). Jmenné tvary vzoru chud se shodovaly, pokud se jich užívalo, s tvary podstatných vzorů had, žena, město, jmenné tvary vzoru pěš s tvary vzorů oráč, duše, moře. Tvary jmenné vůbec se do značné míry z jazyka časem vytrácely a nahrazovaly se tvary složenými (určitými), chudý, pěší; tvary podle vzoru chud se zachovaly aspoň u některých přídavných jmen, tvary vzoru pěš se u příd. jmen ztratily nadobro. Jsou po nich jen některé zbytky v slovech, v nichž ovšem dnes už příd. jmen necítíme. Takovými zbytky jsou právě místní jména tvaru Boleslav, Bezděz a p. Jak jsme už několikrát vykládali, jsou to vlastně přisvojovací jména přídavná k osobním jménům Boleslav, Bezděd a j. a znamenala tedy Boleslavův, Bezdědův (t. j. hrad). Kdyby se jich bylo užívalo v tvaru určitém, zněl by jejich tvar Boleslavi, Bezdězi, tak jako na př. lví, hovězí, a skloňoval by se podle pěší. Ale v dobách, kdy tato místní jména vznikala, žily v tomto spojení ještě tvary neurčité (jmenné) podle vzoru pěš, t. j. Boleslav (s měkkým koncovým v), Bezděz, Olomúc a p. Proto tedy Pravidla hledící k českému pravopisu z r. 1904 vykládají ovšem zcela správně s vědeckého stanoviska, že se tato místní jména skloňují podle vzoru pěš, pěše. Ovšem praktického užitku z takového poučení není, protože skloňování pěš, pěše, dnes už nikdo nezná. Mimo to proti praxi staré necítíme v místních jménech tvaru Boleslav už jména přídavná, nýbrž podstatná, jsou dnes rodu ženského, a nikoli mužského jako původně, a protože se skloňování pěš, pěšě, pěše beztoho už v staré době shodovalo [285]se skloňováním oráč, dušě, moře, nechybují dnešní mluvnice mnoho, učí-li pro praxi srozumitelněji, že se místní jména tvaru Boleslav skloňují podle vzoru duše, určitěji jako taková podst. jména tohoto vzoru, která v 1. pádě nemají koncové -e (-ě), tedy na př. zem nebo daň. Tak učí skloňovati i obě nová vydání Pravidel (z r. 1917 a 1922) i nové vydání Mluvnice Gebaurovy (z r. 1914).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 9, s. 284-285

Předchozí Pedagog

Následující Pořád, přípis

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1