Plzeňsko

[Answers]

(pdf)

-

(E. K.) Zásady, jimiž se řídí psaní velkých písmen, jsou vyloženy v Pravidlech čes. pravopisu a doloženy hojnými příklady. Podle nich sluší tedy psáti »okres pelhřimovský, kraj táborský« a p. Důvod, že by se mělo psáti »okres Pelhřimovský«, protože je jen jeden, není nikde v Pravidlech uveden a je lichý; podle toho bychom musili psáti Práčský pivovar, Pražský starosta, Zlíchovský kostel, Táborská silnice atd., protože práčský pivovar atd. je také jen jeden. Kdyby ovšem pelhřimovských okresů (jako městských parků) bylo několik a jen jeden z nich se jmenoval »okres pelhřimovský«, psali bychom »Pelhřimovský okres (jako Městský park)«. Že by se někde učilo psáti také »pelhřimovsko, plzeňsko« místo spr. Pelhřimovsko, Plzeňsko, o tom nám není nic známo a nikde jsme tak psáti sami neviděli; typický příklad, který uvádějí Pravidla (»Pokrkonoší«), nepřipouští zajisté pochybnosti, jak psáti i ona slova. — Výtka, že není dosud přesně stanoveno, má-li se psáti Bratří Čeští, či Bratří čeští atd. není správná; Pravidla čes. pravopisu kladou v abecedním seznamu slov pod heslem »Bratří« zcela určitě: Bratří čeští, Čeští bratří. — O tom, jak psáti t. zv. příslovečné spřežky, je podán výklad rovněž v úvodě k Pravidlům (1921 str. XXXV), a mimo to jsou všecky takové výrazy, které se podle zásady v úvodě vyložené píší dohromady (spřežky), uvedeny v abecedním seznamu. Podle něho se výrazy »navečer, zvečera« píší jako jedno slovo. Výrazy »svečerem, kvečeru, vpodvečer« v abecedním seznamu nejsou; proto je píšeme obyčejně, jako dvě slova: s večerem, k večeru, v podvečer. — Zdů[223]ly (= zdola) je výraz dosud běžný (leda že bývá psáno omylem »zdůli«); na př.: Slétli andělé se s nebes končin, vzlétl také Satan šumně zdůli (Neruda, Bal. a rom. 5, 5); »Jen pospěš, pospěš« zní to dutě zdůli (t. 26, 1) a j. Výklad tvaru zdůly je v Gebaurově Hist. ml. I, 257. — Výraz »co stojí kabát?« je zcela správný a nevíme, že by byl kdy někdo o jeho správnosti pochyboval; to platí ovšem i o výraze »co tě stojí kabát?« Z cizích jazyků, které známe, žádný slovesa »státi« v tomto významu přece neužívá. Stejně liché je podezření proti slovesu »vynésti« ve výraze »sbírka vynesla 500 Kč« a p. — O slově »tuzemský« jsme psali v NŘ. 5, 280. — Přídavné jméno lisí nevzniklo z podst. jména »liška«, nýbrž ze subst. »lisa« (doloženého několikrát v překladě Ezopových bajek v rkp. hr. Baworowského), z něhož máme dosud sloveso »lisati (se)«. Přípona odvozovací je tu -’j’ jako v příd. jméně »kozí« z »koza« n. »psí« z »pes« (v jiných podobných odvozeninách bývá přípona -j’, před níž se pak ovšem koncová souhláska mění náležitým způsobem, na př. hovado — hovězí, telete — telecí, kněz — kněží). Dnešní tvar »liška« vznikl (v západoslov. jazycích) z nezdrobnělého »lisa« změnou s-ch mezi dvěma samohláskami (jako v »lichotiti se« proti »lísati se«); toto ch se pak před zdrobňovací příponou -’ka (jako moucha — muška, roucha — rouška) změnilo v š. Přídavné jméno »lisí«, dosvědčené v stol. 14., později zaniklo (se substantivem »lisa«), ustoupivši tvaru »liščí«; vyskytuje-li se u některých spisovatelů novočeských, je to působením RK. — Sloveso děkovati je původu německého (z dank); do češtiny přešlo ovšem již v době předhistorické a od nás je přejali Poláci.

Naše řeč, volume 7 (1923), issue 7, pp. 222-223

Previous Petrů, Petrův, Petrůj

Next Představiti