[Answers]
-
(R. J.) je slovo, které se podle Jungmanna vyskytuje po prvé v Hromádkových Vídeňských listech r. 1816; tento časopis je kolébkou mnohých nepodařených slov českých, k nimž patří i toto slovo patřičný. Je utvořeno patrně od tvaru patřící nějakou ledabylou analogií, snad podle typu kající-kajícný, o kterém jsme vykládali 4, 274 a který se v hlavě tvůrcově zmátl patrně s příd. jmény na -ičný, jako hořčice-hořčičný, pšenice-pšeničný a p. Podobným způsobem vzniklo středočeské nářeční slovo nepřejičný m. nepřející n. nepřejícný. Protože slovo patřičný je utvořeno chybně (c se v tomto případě nemůže měniti v č, protože je z pův. tj) a je nové a zbytečné, vyhýbáme se mu a dáváme přednost slovu náležitý. — Cáknouti, cákati a patrně i cejkati (vodu) jsou slova původu onomatopoetického. — Štrachati, přištrachati se je z něm. streichen (jako štráf ze Streif, háklivý z heikel, cásati z zeisen); téhož původu je i slovo štráchy (dělati). Podle jiných případů bychom čekali v slově štrachati za něm. ei dlouhé á jako v slově štráchy, ale zkrácení bylo způsobeno asi působením nějakého slovesa podobného. — Slovo podkoní je staré a dobré; štolba je slovo nové, utvořené podle Matzenaura z něm. Stallbube (ovšem patrně dial. obměněného v Stollbua n. pod.).
Naše řeč, volume 7 (1923), issue 5, p. 157
Previous Parobek
Next Polka