[Hovorna]
-
(M. S.) jest příslovečný výraz, utvořený z předložkového výrazu »z venku« podobným způsobem, jako z výrazu »po zdaleku« vznikl výraz »zpozdalečí«, z výrazu »za ňadry« výraz »ze záňadří« a pod. Že by se výrazu »zvenčí« užívalo kdy v spisovném jazyce jako jména přídavného, toho nejsou doklady a není to ani dost pravděpodobno; Jungmannův Slovník sice uvádí, že se slovo »zvenčí« vyskytuje na Boleslavsku v platnosti adjektiva, ale v dokladě, který pro to cituje (strana domu zvenčí), není třeba slovo zvenčí takto pojímati. Spisovný jazyk také toho tvaru nepotřeboval; v starší době se užívalo v tomto významě slova vnější nebo zevnitřní, které se udrželo do nč. jen jako (biblický) archaismus; nová čeština má mimo to ještě výrazy zevnější a zevní. Je tedy příd. jméno »zvenčí«, i kdybychom jeho existenci připustili, při nejmenším výraz nespisovný a zbytečný. Rozlišujeme-li tedy důvody plynoucí z podstaty věci samé od důvodů ležících mimo ni, nazýváme důvody ony vnitřními, tyto pak zevními n. vnějšími, a nikoli zvenčími.
Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 6, s. 192
Předchozí Zpod postele
Následující Vilém Mathesius: Mateřský jazyk a domácí literatura základem národní výchovy v Anglii