Končiti, skončiti, dokončiti — Klenčí

Jindřich Š. Baar

[Drobnosti]

(pdf)

-

Také mně jste nasadil tím slovíčkem končiti škvora do ucha a jak jsem se z Písku vrátil, pásl jsem po něm a poznamenal si pro jistotu toto:

1. Hu zákopu končí selský lůsy (od slova »los«, kterým se díly lesa jednotlivcům r. 1702 přidělovaly) ha začíná panckyj les. Ten den přes celyj Haltrav haž za Kapli, tám tepřiva končí ha hned po ňom přidou huž knížecí lesy. — 2. Povídám, že ten soud tak hned neskončí. Frýďáka neznáš! Ten to požene vyjš! — 3. Na Fíšikyrgla se ptáte? Ten vzel tuze špatnyj konec. Vodili ho k nám po šupu celýho zavšivenýho tak dlouho, haž skončil v pastušce. — 4. Ta pohádka ňák hloupě končí. »Končit eště nekončí, hale nemůžu do ní jak se patří přijít.« Dyž si ji nakous’, tak jí íčko musíš dokončit, nebo’s jí rači ani nemíl začínat. »Dybych jenom věděl jak?« Povídám, že to mušíš ňák zkoncovat; třebas si něco čerstva vymysli, hale něco, haby to přece mílo hlavu ha patu. — 5. Kolo se zrovna končilo, muzikantí huž dohrávali ha v tom se vám to semlílo. Pustili se do sebe jako kohoutí na hnoji ha ne ha ne je roztrhnout. »Míli ste je polít sturenou vodou ha bul by hned konec.« — 6. Dyby mílo dojít znova k vojně, vzela by eště horší konec než ta první, Tu první skončil hlad, hale tuta by se skončila morem, esli ne něčim eště horším. — 7. Já sem řek: Íčko to ňák zkoncujte. Huž se spolu cukáte dost dlouho. Ty, žide, pětku přidej, ha ty, Honzo, ji slev, plesknite si, ha purem pít litkup. Tak to skončili. — 8. Na Stráži, kde dnes rostou brambůry ha žito, končíval les ha pole začínala tepřiva na Kopajnach. — 9. V písni: »Huž je vojna vypsaná vod císaře Johana« naříká si otec:

Co já smutnyj počít mám?
Mám na vojně skončit sám?
Já mám jenom tři cery,
ty bojovat nechtějí atd.

Více zapsáno nemám a už asi nezapíši, neboť o pohádky je čím dál, tím větší bída a ta mě s toho nevděčného pole zažene k žírnějším lánům vlastní tvorby…

[112]Dnešní naše nářečí lidové nemá žádnou průkaznou moc, protože je skrz naskrz zkaženo novinami, četbou, výletníky, vojáky, dělníky v plzeňské Škodovce, sousedními Němci, školou atd. atd. a Chodové se novot chytají až bolno! I biograf už tu máme!…

Ministerská komise rozhodla, že Klenčí se musí jmenovat Kleneč pod Čerchovem na věky věkův Amen!

Z listu J. Š. Baara (v Klenčí 2. bř. 1923)

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 4, s. 111-112

Předchozí Václav Flajšhans, Red. (= Redakce): Kraslice

Následující Jan Menšík: Snobizm i Postęp