Časopis Naše řeč
en cz

Sloveso „dáti“

Jindřich Vodák

[Články]

(pdf)

-

Naříkáme pořád na germanismy a opravujeme je; ale vedle germanismů se začínají v posledních letech po našich knihách šířiti všeliké romanismy a nelze říci, že jsou pěknější nebo že sloh platně obohacují. Nejvýznačnější z nich a nejčastější je způsob, kterým se dnes víc a víc užívá slovesa »dáti«.

Francouzi totiž váží sloveso »faire — činiti, dělati« s prostým infinitivem ve významu kausativním: způsobiti, aby se něco dělo; kázati, aby se něco stalo; přiměti někoho, aby něco učinil. V češtině se tu hodí zhusta sloveso »dáti« jako »poručiti«, »rozkázati«. Il fit appeler = dal povolati. Il fit bâtir = dal vystavěti. Il fit faire = dal udělati. Ale máme-li přeložiti »il lui fit dire«, můžeme říci prostě »vzkázal mu« a smyslu tím nijak neubude. Jindy se spraví věc v češtině předponou »roz«: faire rire = rozesmáti; faire pleurer — rozplakati; faire trembler — roztřásti (roztřásti dům), rozechvěti. Záleží na větě, o kterou jde; překládati možno desaterým různým způsobem a každý bude lepší nežli sloveso »dáti«. »Faire connaître« nepřeložíme »dáti poznati«, nýbrž »obeznámiti, seznámiti někoho s něčím«. »Faire aimer« nepřeložíme »dáti milovati«, nýbrž »získati něčí lásku k něčemu«. »Faire haïr« nepřeložíme »dáti nenáviděti«, nýbrž »uvésti něco v nenávist«. »Faire entrer« nepřeložíme »dáti vstoupiti«, nýbrž »vpustiti« nebo »uvésti dovnitř«. A tak bychom mohli v příkladech pokračovati a vždycky by se našel sám sebou nějaký překlad bez slovesa »dáti«.

Ale toho si ovšem nebyli vědomi četní překladatelé, kteří překládali z francouzštiny (a také z italštiny) do množících se sbírek překladových, a v jejich překladech se sloveso »dáti« vyskytuje beze zření k tomu, užito-li ho správně čili nic. Dokladů je k tomu, kolik kdo bude chtíti. »Střídavá bestiální láskání zahrnula mé tělo spasmy a dávala křičeti mým ústům« = »za střídavého zvířeckého [34]láskání se mé tělo vybíjelo v křečích a má ústa křičela«. »Voda z oblohy (za deště) dává zářiti emailu průčelí« = »ve vodě řinoucí se s oblohy rozzáří se smalt průčelí«. »Bod, střed, phallus a Bůh pronikají nás v tom okamžiku a dávají nám řičeti a vzpínati se« = »takže řičíme a vzpínáme se«. »Naše torpéda vyhloubí v půdě rýhy a dají popraskati všem oknům města ve hluku svých výbuchů, které —« = »a všechna okna města popraskají v hluku jejich výbuchů, které —« (nebo i »a roztříští všechna okna rachotem svých výbuchů, které —«). »V ložnici u postele je gotické edikulum z kutého železa, z něhož může řada klíčů dáti vystoupiti dvěma soškám z vosku« = »u postele je gotický stánek a ze stánku, otevře-li se několika klíči, vystoupí dvě voskové sošky«. »Pohromy, jež dávají růsti« = »pohromy, jimiž rosteme«. »Pohrávala si se svým bolem a s umíněnou sestřičkou, dávajíc přeskakovati ze dlaně na hřbet ruky a se hřbetu ruky do dlaně malým, lesklým žaludům« = »přehazujíc malé lesklé žaludy«. »Uvolnil paže, dal jim klesnouti« = »uvolnil paže, svěsil je (spustil je)«. »Nastavil rety (rty) doušku, dávaje vtékati vodě jen tenkým praménkem« = »vpouštěje vodu jen tenkým praménkem«. »Tak hluboce dal jí vniknouti do kořenů svého života?« = »tak hluboce směla vniknouti do kořenů jeho života?« nebo: »tak hluboce jí dopřál vniknouti do kořenů svého života?« »Zadržela slzu, dala jí stéci nazpět« = »stlačila ji zpět« nebo »vsákla, vtáhla ji zpět«. »Otázal se, daje (dada) vyklouznouti vosku mezi palcem a ukazováčkem« = »otázal se a vosk mu vyklouzl mezi —« nebo »otázal se, propouštěje vosk mezi —«. »Cítil svého druha v sobě… jakoby dal mu dýchati svými plícemi, trpěti a radovati se svým srdcem —« = jako by mu dal své plíce, aby jimi dýchal, své srdce, aby jím trpěl a se radoval«. Atd. Dlouho bychom mohli vypisovati a nebyli bychom u konce.

Bohužel, zlo nezůstalo omezeno na překlady, nýbrž stalo se nákazou, jíž se žádný spisovatel neubránil; zmocnila se starých i mladých, najednou, jako by se slovesem »dáti« řešily nejsnáze a nejlépe všecky obtíže slohové. Vezměme román zralého spisovatele, jehož úcta k mateřštině není celkem slabá, a jděme stránku od stránky! »Černý mrak zahaloval jejich duše a dával zmírat úsměvům na jejich rtech« = »takže úsměvy zmíraly na jejich rtech« nebo »a plašil úsměvy s jejich rtů«, ne-li »usmrcoval úsměvy na jejich rtech«. »Rozbřesk lampy zahnal přízraky a dal zmlknouti jejich lkání« = »rozbřeskem lampy zmizely přízraky a zmlklo jejich lkání« nebo »rozbřesk lampy zahnal přízraky a umlčel jejich lkání«. »Smutek zostřoval jeho pohled a dával mu dívati se nově a hluboko do věcí, jimiž byl obklopen« = »takže se díval [35]nově a hluboko do věcí« nebo »ukazoval mu nově a hluboko věci«. »S bolestně vlídným úsměvem dávala unikati (patrně: nechávala) svým silám a snažila se —« = »s úsměvem bolestně vlídným vzdávala se svých sil, jež unikaly, a snažila se«. — »Cítil se zrazen po polibku, jenž tolik dával tušit a po němž nic nenásledovalo« = »po polibku, jenž tolik sliboval, napovídal«. »Jeho krví šlehaly plameny, když viděl kráčeti po svém boku v tichu večera tuto ztepilou postavu s bujně nakadeřenou hlavou pod bílým divadelním šálem, dávající tušiti pod elegantními liniemi dlouhého pláště lepé tvary urostlé dívky« = »tuto ztepilou postavu s hlavou bujně nakadeřenou pod bílým šálem divadelním, halící se do dlouhého pláště, jehož elegantní linie naznačovaly (napovídaly) lepé tvary urostlé dívky«; a ještě lépe by bylo udělati středník a začíti novou hlavní větou: »pod elegantními liniemi dlouhého pláště tušily se lepé tvary —«. »Vzpomínka dávala mu v jásajících perspektivách rodného kraje vidět tuchu a symbol všeho radostného« = »vzpomínka zjevovala mu v jásajících perspektivách kraje tuchu a symbol všeho radostného« nebo »účinkem vzpomínky viděl v jásajících perspektivách kraje tuchu a symbol«. »Utíkal, hnán zoufalým instinktem, palčivou touhou, být daleko odtud, z tohoto místa muk, dát vybouřit v divokém běhu svým bolestem« — »utíkal, hnala ho palčivá touha, být daleko odtud, vybouřit divokým během své bolesti«. »Přiblížila jsem se k němu až příliš, dala mu zvyknouti na sebe, ale nepomyslila na to, že vnáším znepokojení do jeho života« — »přiblížila jsem se k němu až příliš, až mi zvykl, a nepomyslila jsem, že vnáším —«. Většinou příslušná oprava, jež větu zlepší, také ji zkrátí a projasní.

Knihy z poslední doby zvlášť oplývají příklady, jež sem hledí. Vybeřme porůznu aspoň ještě některé. »Mrazivý dech noci náhle dal zchladnouti varu« (Pasovský) = »mrazivý dech noci náhle ochladil var«. »Neznámá, jejíž skvělý zjev dal mu zapomenouti na Julii Lambertonovou, vyňala dvě z jehlic, aby dala rudě zlatým proudům řinouti se po ramenou« (Šimánek) = »neznámá, jejímž skvělým zjevem zapomněl na Julii Lambertonovou, vyňala dvě z jehlic, aby rudozlaté proudy se vyřinuly«. »Škoda, že Máchal nedal rozlíti se širší proud světla« (Novák) = »škoda, že se u Máchala nerozlil širší proud světla«. »Obecenstvo dalo jí dojíti až na kraj podia a pak vypuklo v potlesk« (Čapek) = »obecenstvo vyčkalo, dokud nedošla až na kraj podia, a pak propuklo v potlesk. »Po kraji dal rozléhati zvuku svého cymbálu« (Čapek) = »po kraji se rozlehl zvuk jeho cymbálu«. »Přitisknuvši obě dlaně k srdci, dala vytrysknouti takovému proudu lítosti« (Čapek) = »vyhrkla, vyřinula takový proud lítosti«. »Budil byl vděčen Hej[36]narovým, že mu dali seznámiti se s touto krajinou« (Krejčí) = »byl vděčen, že ho seznámili s touto krajinou«. »Aby své cestě dal vyvrcholit přece alespoň v jeden větší dojem« (Krejčí) = »aby se jeho cesta vyvrcholila přece aspoň ve větší jeden dojem«. »Předtucha mu pravila, že zde v tomto zákoutí dá uzráti něčemu, co ho učiní jiným člověkem« (Krejčí) = »že mu zde v tomto zákoutí uzraje něco, co ho učiní jiným člověkem«. »Dýku když dal padnout u noh jejich« (Sova) = »dýku svou když pustil u noh jejich«. »Dával vyvstávati v duši mojí představám vesmíru a boha« (Khol) = »budil v duši mojí, vnukal mé duši představy všehomíra a boha«. »Těšil se ze své dokonalé konversace francouzské, které dal vyniknouti« (Khol) = »těšil se z konversace francouzské, jíž se snažil vyniknout, jíž se hleděl zalesknout«. »Dává kol svých uší míjeti letnímu životu« (Olbracht) = »poslouchá, jak mu letní život míjí kol uší«. »Balzac, který dal křičeti z nejnižších pásem člověčenství náboženské žízni« (Marten) = »Balzac, u kterého žízeň náboženská křičí z nejnižších pásem«. »Vyjádřiti stupnici dojmů, jimž dovedou dáti se zrcadliti na svém útlém těle ruský tanečník a ruská solistka« (Hilar) = »dojmů, jež dovedou zrcadliti ve svém těle«. »Nepečoval příliš předváděti činy a dáti jim vyvíjeti se před zraky diváků« (Hilar) = »předváděti činy a vyvíjeti je« nebo »předváděti činy tak, aby se vyvíjely«.

Pravda, pro tu onu větu se najde snad obdoba v nepochybných rčeních, zabezpečených proti každé výtce; ale v nich ve všech sloveso »dáti« zachovává neztenčeně svůj plný význam původní, kdežto zde všude klesá na pouhé sloveso pomocné a spíše výpomocné, zbytečné, často překážející a rušící, zřejmě podle francouzštiny a italštiny. Nebýti překladů, všecky ty věty zněly by najisto jinak a rozumněji. Souvislost s francouzštinou ukazuje ostatně také nejistota a kolísavost pádu předmětového: někdy dativ a někdy i akkusativ (Francouzi mají na to zvláštní pravidlo). Příčina, proč se sloveso »dáti« tak rozmáhá, vězí v celém pojetí věty, jejích podmětů z dějů, a právě to pojetí věty, jakož i její skladba se u nás pofrancouzšťují. Žádalo by to výkladů a rozborů, kterých tento článeček nezamýšlel. Zábavno je, jak se při tom změnil bývalý poměr sloves »dáti« a »nechati«. Kdežto se dříve slovesem »nechati« chybně nahrazovalo sloveso »dáti«, nyní se hřešívá opakem a »dáti« vytlačuje »nechati«. Čteme: »Dejte nám vstoupiti« (ke strážci paláce) a má to být: »Nechte nás vstoupiti« (»dovolte, abychom vstoupili«). Nebo čteme: »Pustíme tu vlaštovku? — Ano, dej, ať ulétne«, to jest: »Ano, nech ji ulétnout« (nebraň, aby ulétla).

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 2, s. 33-36

Předchozí Sdělení redakce

Následující Josef Zubatý: Jenž, který, kdo, co

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1