Příjmení

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. T.) O tom, je-li možno škole psáti česká příjmení, německým matričním zápisem znetvořená, i bez úředního dokladu správně česky, nemůže raditi ani rozhodovati N. Ř., protože to není otázka filologická, nýbrž právnická. Pokud známe praxi školní v této věci, jsou úřady školní povinny držeti se při jménech žákovských té formy, která je zapsána na křestním listě; je-li na křestním listě jméno zkomoleno, musí se o opravu postarati ten, jehož se to týká, sám buď na farním nebo na politickém úřadě. Naprosto však nelze pokládati za zkomoleninu jména, jmenuje-li se někdo Duba, Šmída a p., a nikoli Dub, Šmíd; to jsou jména ne zkomolená, nýbrž jiná, právě tak, jako když se někdo jmenuje Mach a druhý Mácha a p. Stejně nesprávné by bylo, má-li kdo jméno polské nebo ruské, na př. Czormak, převáděti je na tvar český. — Žděřina les, o němž se mluví u Tomka (Příběhy Police, str. 57) při privilegiu opata Jakuba z roku 1523, má jméno patrně ode vsi Žďáru, pod níž leží; přípona -ina je ve jménech porostlin velmi častá, změna a-e je pravidelná přehláska. Sluší tedy psáti Žděřina, nikoli Zděřina (v. i Sedláček, Snůška starých jmen 117). — Les Klúček u Velikého Hlavňova připomíná se podle Tomka (str. 9) po prvé r. 1547; tvar novočeský je Klouček. Podobných názvů hor a lesních porostlin je podle uv. díla Sedláčkova po Čechách několik; Kluk u Plas (r. 1493), nad Křemží (r. 1375), Holý Kluk u Bukoviny (r. 1615) a j., pod. Klouček (stč. Klúček) u Velikého rybníka u Dokze, Srní Klouček u Měrunic (r. 1538). Říkávalo se tak kopcům holým, na nichž zbyl po vykácení »kluk« (klk), t. j. pozemek nezkopaný, na němž byly ještě »kluky«, pletiva kořenů a p. (Gebauer, Stč. slov. 2, 57). Téhož původu jest zajisté i jméno Klučanka (správněji než Klúčanka), snad místo Klučenka, od slovesa »klučiti«, zkopávati. — Ostaš, jak vykládá Tomek (v uv. sp. 2 a j.), je jméno velmi staré (po prvé se připomíná v Starých let. čes. roku 1421); pochází od sv. Ostacha neboli Eustacha, ochránce myslivců, a bylo hoře té dáno nejspíš od lovců již za časů starého nedotknutého lesa. Výklad ze slovesa »ostávati« je lidová etymologie, založená na zevní podobě obou slov, ale bez věcného základu. — Vysokosrbská, Nízkosrbská m. pův. Vysoká Srbská, Nízká Srbská jsou tvary načisto nesprávné a nečeské; ale přídavné jméno z těchto jmen odvozené má ovšem tvar složený, vysokosrbský, nízkosrbský, jako vysokomýtský, staroměstský a p. Říká-li se hochům z Vysoké Srbské »vysokosrbecký kluci« m. vysokosrbští, je to (nespr.) přenášení koncovky -ecký, která je po právu u jmen na -ec, -eč, -ek, k místnímu jménu tomuto. [160]— Bukovice je tvar správný, nikoli Bukavice, neboť základem místního jména je příd. jméno buková; tvarů na -ic, Bukovic (Bukavic), Polic a p., jest se varovati v spis. řeči, i když lid říká »lavic, silnic« a p.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 5, s. 159-160

Předchozí Pes

Následující Šplíchati