Jinak — sice

[Drobnosti]

(pdf)

-

V jednom ze spisů, radících, kterak správně psáti česky, naznačuje se, že správnější je sice, kde má takový význam, jako jinak. Na př. ve větě: »Očekáváme, že zašlete peníze, jinak bychom dalšího řízení již nemohli zastaviti«, lépe prý je říci »sice«. Toto poučení je doklad zásady, které se také držívají oprávcové: kde totiž možno říci totéž dvojím způsobem, že jen jeden je správný. Zapomínají, že každý jazyk stále a stále má rozličné způsoby vyjadřování na vybranou, a že se mluva jen ochuzuje, odnímá-li se jí možnost takové volby.

 Sice znamená původně vlastně »takto«, a nejstarší jazyk náš, pokud dnes vidíme, snad tohoto slova ani neužíval, kde znamená totéž, co jinak. Ale chraň Bůh, abychom snad tento způsob mluvení prohlašovali za nesprávný: vyvinul se docela přirozeně, a jest na př. již v době Veleslavínově. Věta »jdi spát, sice se nevyspíš« znamenala původně »jdi spát, takto se nevyspíš«; »pán je sice dobrý člověk, ale…« znamenalo asi »pán je takto dobrý člověk, ale…«; jsou to věty správné, ale starší památky spíše mívají zde jinak (anebo jináč, jináče, které nám zní dnes málo vybraně), a netřeba se tohoto slova báti. Tak na př. v básni O podkoním a žáku: »Chceš-li prodlenie (prodloužení) svému zdraví, nebudiž viec dvorskú chasú (dvorským sluhou), tak snad prodlíš svého času: jinak zhyneš na životě«; podobně v Tkadlečkovi: »jinak by náš úřad nestál za nic«; anebo v starých listech na př. »rač toho (dluhu) pojednati, abychom my v hanbě a v škodě neostali, jinak rač věděti, žeť [30]bychom mosěli toho túžiti (musili to žalovati) panu Čenkovi« (1411); »(kůň) jest dráh (drahý), ale jinak jest koník dobrý« (1470); »takové věci bych já nehyzdil (nehaněl), kdyby ta věc, což se pana kanléře týče, byla na konci postavena (úplně vyřízena), ale sic jináče bojím se, že bychom patami napřed chodili« (1508). Atd.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 1, s. 29-30

Předchozí Obeslati

Následující Kterak se u nás píše lidu