[Hovorna]
-
(E. B.) není slovo staré. Nejstarší doklad, který uvádí Jungmann, je z článku F. A. Vacka o Adamu Rodovském z Hustiřan v ČČM. 1828. Ale přípona -osta, kterou je utvořeno, odkazuje na pramen o něco starší; je to známý Václav Pohl, který v této příponě měl zvláštní zalíbení (starých odvozenin je nemnoho, na př. starosta, Radosta, Milosta vedle Radota, Milota) a natvořil jí spoustu slov nebývalých. Pro zajímavost uvádíme z jeho Neuverbesserte Böhmische Grammatik (1783) slova: platírnosta (Zahlmeister), stříbrnosta (Silberkammerer), ctinosta (Ceremonarius), hradnosta (Burggraf), špížnosta (Hofcontrolor), dvorní obydelnosta (Quartiermeister), obročnosta (Futtermeister), budkonosta (Logemeister), napojnosta (Mundschänke), srubkonosta (Zimmerwärter) 337, sedlonosta (Sattelknecht) 338, farnosta (Pfarrer) 348, svobodnosta (Freyherr) 349, zbrojnosta (Feldzeugmeister), strážnosta (Wachtmeister), ředlnosta (General), počastnosta (Brigadier), správnosta (Kommendant), potravnosta (Proviantmeister), sveřejnosta (Kommissarius) 350, soujezdnosta (Rittmeister) 351, věznosta (Profos), předsednosta (Praesident), tajnosta (Sekretarius), pozornosta (Aufseher) 352, oučetnosta (Buchhalter), kněhnosta (Bibliothecarius), mravotnosta (Policeymeister) 353, věstinosta (Rektor magnificus) 354, řečnosta (Sprachmeister), umělosta (Künstler) 355, staveninosta (Baumeister), znamotnosta (Zeichmeister), skokotnosta (Tanzmeister) 356, obeclista (Publicist), měšťanosta (Bürgermeister), přednosta (Primator), ouřadnosta (Oberamtmann) 357, domnosta (Hausmeister) 358. Z této záplavy Pohlových -ostů se udržel na naše časy jen měšťanosta a přednosta, tento ovšem s významem změněným: Pohlův přednosta byl primátor, náš přednosta je představený, šef. Přes jeho původ se s ním musíme smířiti, povděčni jsouce aspoň tomu, že se těch »hodnostů« neujalo víc. Tolik o původu slova. Je-li možno v úřední terminologii nahrazovati slovo přednosta slovem ředitel, je nám rozhodovati těžko, neboť nevíme, pro jaké funkce úřední slovník užívá výrazu ředitel a pro jaké přednosta. Ale ceteris paribus stěží bychom se rozhodli dáti slovu přednosta přednost.
Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 9, s. 285
Předchozí Porculán
Následující Státi