Blízký, brzký, nízký

[Hovorna]

(pdf)

-

Není tomu dávno, co jsme kárali nesprávné brzský m. brzký (6, 26). Kdybychom se směli domýšleti, že naši novináři NŘ. vůbec čtou, viděli bychom jediný výsledek této poznámky v tom, že teď píší také blízský m. blízký, a snad najdeme brzy také nízský m. nízký. Snad abychom tedy dali nějaké pravidlo? Koncovka -ský a její obměny tvoří příd. jména na -ský (a k nim příslovce na -sky) jen jako odvozeniny jmen podstatných a k tomu jmen vlastních i obecných, označujících rozličné stavy a společnosti lidské, sídla lidská, ústavy a zařízení lidská (panský, kněžský, městský, zemský, krajský, říšský, pražský, dětský, stařecký, náboženský, prorocký atd.). Výjimek skoro není; od jmen zvířat jsou pod. slova skoro jen, srovnáváme-li člověka a jeho věci se zvířetem (peský m. pesský, hovadský, prasecký m. prasetský, sviňský), od jm. příd. je snad jen domácí — domácký. Příd. jm. blízký, brzký, nízký těchto vlastností nemají a jsou odvozena od příslovcí (stč. bliz = blízko, 2 st. blíže, brzo, brzy, cslov. niz = dolů, 2. st. níže); ale snad není ani tak těžko si pamatovati tato tři příd. jm. sama a přidati si k nim záhadné hezký?

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 9, s. 280

Předchozí Ať si říká kdo chce co chce…

Následující Doudleby