Tuším

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. H.) je původem vložená věta a pokud se cítila její významová samostatnost, dělala se v řeči před ní i po ní pausa, která se v písmě označuje čárkami. Ale takovéto krátké větné vložky pozbývají velmi často své plnosti významové i samostatnosti větné, nabývají platnosti pouhých příslovcí, spojek a p., a tím přestává ovšem i jejich rytmická uzavřenost a samostatnost. V toku větného rytmu nepozorujeme pak už před nimi ani po nich žádné zvláštní přestávky, a proto jich také už neoddělujeme čárkami. Takové výrazy jsou také na př. trvám, jářku (řku), pravda, div, bohužel, bohdá a j. Někdy se proměňuje se zatemněním významové podstaty i tvar takovýchto vložených výrazů; toho původu jest na př. známé adverbium prý, vzniklé hláskovou obměnou ze vkládaného do věty výrazu »praví«.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 8, s. 255

Předchozí »Trefil hřebík do hlavy«,

Následující Visuté zahrady