[Answers]
-
(J. S.) je slovo z padělaného rukopisu Zelenohorského (u jednej [děvy] sú desky pravdodatné, u vtorej meč krivdy kárajúcí) a mělo znamenati desky pravdu (t. j. právo) dávající neboli zákonodárné, na nichž byly psány zákony. Stejně uměle utvořeno je i slovo pravodatný, které cituje Kott 7, 419 z Mejsnarova překladu Oresteie (pravodatný Zeus) a které má znamenati totéž. Nazývati slovem pravodatný lovce, který loví řádně podle všech pravidel myslivosti, je patrné neporozumění tomuto slovu, způsobené snad asociací s výrazem »pravý lovec«. — O výrazech »flíglovaná a štanglovaná koroptev« bylo v N. Ř. III, 159.
Naše řeč, volume 6 (1922), issue 8, p. 253
Previous Pod hromem zabitím
Next Procházka