Časopis Naše řeč
en cz

Českoněmecký poštovní a telegrafní slovník

Bohuslav Havránek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jan Reisser, Českoněmecký poštovní a telegrafní slovník. V Praze. Nákladem vlastním. 1919—1921. Str. 1148.

Podle titulu čekáme slovník odborný, obdobný Německo-českému poštovnímu názvosloví sestavenému péčí konceptních úředníků c. k. poštovního a telegrafního ředitelství pro království české v Praze, jež vyšlo v Praze r. 1907. Ale hned na počátku jsou vedle odborných hesel také hesla jiná, na př. ale, arcikněžna, arcikníže, asimilovati se, asyl, audienční síň, avšak atd. Podle upozornění na str. 7 slovník vyčerpává nejen »všechny v obor pošty, telegrafu, telefonu, poštovní spořitelny, účetnictví, pokladnictví a celnictví spadající zákony, nařízení, smlouvy, sazebníky, tiskopisy a pomůcky«, ale obsahuje také »obraty a vazby potřebné pro službu kancelářskou a pro styk s vyššími úřady«. Pak ovšem [213]do rozsahu slovníka náleží mnoho takových výrazů, poněvadž se mohou anebo spíše by se mohly vyskytovati v úřední řeči těchto oborů. Ale užívá se také »úředně« ve službě kancelářské a ve styku s vyššími úřady slov jako: lenivec, lenivý, lenoch, lenost, líný, dostati někoho na lep, chytiti se na lep, dokonce lotr, mezi lotry upadnouti, lotrovina, lotrovna? To přece trochu pochybuji, a ani výrazy líbeznost, líbezný, láska, milostný poměr, milostný příběh, milostný román nevyskýtají se asi v jazyce úředním. Když slovník prohlížíme, zdá se, že jest to spíše úplný praktický slovník českoněmecký, rozšířený o určité názvosloví, ale tomu zase odporuje to, že tam nejsou mnohá běžná slova a obraty, na př. spojka a, lučnatý (ač je louka, luh, lučina), lůno, máj, májový (jen májová slavnost), věc malého významu, malá voda, maminka atd. Některá scházející hesla a obraty jsou vynechány asi jen omylem, jiné snad úmyslně a zdá se, že autor přece jen měl v úmyslu napsati slovník, s kterým by prostě vystačili úředníci těchto oborů; a tomu celkem vyhověl, ale měl to aspoň v úvodě naznačiti, neboť takto rozsah jeho slovníku, který jsem stručně a bezpečně určiti nemohl, neshoduje se ani s titulem ani s úvodem.

Neodborný poklad slovní v Reissrově slovníku jest dosti bohatý v heslech, na odstíny a obraty již chudší, třebaže i v tom nepoměrně vyniká nad běžným slovníkem Rankovým. Česko-německého slovníku Herzrova a Prachova a německo-českého Sterzingrova majetníku nenahradí. Zato odborné názvosloví vyjmenovaných oborů jest až luxusně bohato na obraty a spojení; z něho lze v Slovníku najíti snad opravdu všechno a v tom jest jeho velká praktická cena. Snaha po úplnosti v tomto oboru jest skoro až přílišná; někde jistě mohl autor více spoléhati na důvtip čtenářův, a nebylo na př. pod lloydový Lloyd- třeba zvláště uváděti lloydový agent Lloydagent, -ý jednatel Lloydagent, -á loď Lloydschiff, -ý parník Lloyddampfer, -á úřadovna Lloydbureau atd. a tak i jinde.

Typografická úprava celého slovníku i jednotlivých hesel napodobí velké slovníky Ottova nakladatelství, vnitřní uspořádání hesel bohužel ne. U heslového slova jest gramaticky určen jen rod u substantiv; to jistě nestačí. Německé ekvivalenty hesla jsou uvedeny bez rozlišení, na př. loupež Raub, Geraubtes; Beute atd. Z takových hesel, kdo neumí německy, nezmoudří a mohl by skoro složiti z nich i známou větu er molkte zur Stadt. Dále jsou seřaděna abecedně spojení heslového slova s německým překladem a opět nerozdělena podle významů a odstínů heslového slova v nich, takže následuje za sebou beze všeho na př. [214]matka křídlová, matka nevlastní, matka uchatá nebo lože kabelové, lože kola, lože nemocného nebo lom kamenný, lom kosti, litiny, proti lomu oporný, lom paprsků, proti lomu pevný, lom pískovcovitý atd. To není tak praktické, jak se zdá, ani pro toho, kdo hledá spojení uvedená, nehledíme-li ani k tomu, že — zvláště u hesel bohatých — sotva kdo pozná rozličné významy a odstíny heslového slova, a toho jest také potřebí; vždyť všechna spojení v slovníce uvedena nejsou a nemohou býti uvedena. Jsou-li dále připojena pod základní heslo i slova jasně odvozená, jest to úspora místa; je-li však na př. na konci hesla měkký připojeno -ýš m. Weichtier, sotva kdo to slovo najde, a k heslu malost přidati -atkář f(?) — to snad jest jen nedopatřením.

Co se týče správnosti jazykové, ujišťuje upozornění, že »správnosti i ryzosti řeči jakož i nejnovějšího pravopisu dbáno úzkostlivě«. Skutečně se jen málokde odchyluje Slovník od posledních Pravidel, na př. uvádí sesíleni, seslabení vedle zeslabení a zesílení, nebo nesprávné je měďnatý místo mědnatý. Místy také v poznámce opravuje nesprávná slova, na př. bezprostřední (l. přímý), bezvýsledný (l. marný), dotyčný (l. příslušný), obnos (l. peníz), vzdor tomu (l. přes to) atd., ovšem toto »lépe« jest zde eufemismus. Ku podivu ubývá takových opravných poznámek ke konci abecedy. Ale mnoho nesprávných slov a obratů, o nichž se mohl autor poučiti i z rejstříků Naší řeči, jest vůbec bez opravy, na př. bleskosvod, v rámci předpisů, sestávati se z něčeho, včetmo, včetně, vícepráce, výslovně, rozhodnouti se na základě něčeho, dokonce záviseti od předpokladu.

Špatné obraty v slovníku praktickém vůbec nemusí býti; Němec, najde-li je v textu, nepotřebuje je hledati jako fráze, aby jim rozuměl, a učit se jim nemusí ani Čech ani cizinec. Jednotlivá slova nesprávná nemohl slovník prostě vypustiti z důvodů praktických. Ale když jinde, třebaže nesměle, přece jen opravuje, tedy, kde neopravuje, schvaluje, a nestačí, jestliže pak také v slovníku jsou na svém místě i slova správná nebo lepší, hromosvod atd.

A takovým nekritickým uváděním prostě všeho, co autor našel v svých pramenech a velkých slovnících, dostalo se vůbec do slovníku, zvláště v odborné terminologii, mnoho výrazů a spojení nesprávných nebo nevhodných nebo alespoň zbytečných, mnoho archaismů (libomudrc, lněnice Leintuch) nebo nevžitých novotvarů (vrut —šroub). Mnohé z nich se mohly klidně vypustiti. A bylo-li nutno z praktických důvodů některé uváděti, aby je našel, kdo je bude hledati, opět právě praktické důvody žádají, aby byla taková slova nějak označována, jinak je právě odborné slovníky šíří zbytečně dále a své čtenáře, zvláště cizince, matou, jako by [215]tato slova a obraty skutečně žily nebo byly správné. Stejně také slovník mate, když uvádí slova intimní řeči, na př. matura, okuláry jako úplně rovnocenná s maturita, brejle a pod.

Náleží sem předně zbytečné nové překlady vžitých přejatých slov cizích, na př. olověnka místo plomba, vrut místo šroub (obě slova jsou již v Pošt. názv.). Nahrazovati vžitá slova cizí umělými novotvary z knih jest obyčejně marné a je to zbytečné. Takovému novotvaru, jako na př. ležina názední Mauerkonsole, nikdo vůbec nerozumí a jistě je lepší konsolka na zeď. Z umělých slov žijí a existují v jazyce jen slova vžitá, a ta si jazyk z různých návrhů vybírá sám. Na př. vedle starého a dosud živého slova posel má Jungmannův Slovník pro něm. Briefträger slova listař, listovník, listonosič a listonoš; z nich se ujalo jen listonoš a nevím, proč má Reissrův Slovník také ještě listonosič. Tím méně jest vhodné nahrazovati novými slovy slova stará a stále živá, úplně dobře utvořená nebo vzniklá přirozeným vývojem jazyka; tak jest bez poznámky v Slov. léčebnice vedle nemocnice, ložiště vedle ležení, léčba vedle léčení, léčivo za lék, léky, luskadlo, louskátko za staré louskáček (u Jungmanna již z Komenského). A vůbec vžitá slova, i nová, bez podstatných důvodů měniti jest zbytečné; vedle užívaných slov plynoměr, vodoměr atd. je zbytečné měřidlo plynu, vody atd. Jen slova úplně špatně uměle utvořená, a zvláště, nejsou-li ještě zakořeněna, lze opravovati a nahrazovati a jest to nutné. Tak na př. jména složená s předložkami vznikají z vazeb předložkových. Tak vznikla slova Meziříčí, Mezihoří, mezibrodí atd., ale špatně jsou tvořena slova mezipodatka Zwischenaufgabeschein, mezipředání Zwischenübergabe, mezispráva Zwischenverwaltung a j. Lepší názvy najdeme v Slovníku pod substantivy: prozatímní podatka, přechodní předání (m. spr. odevzdání), průchodní správa, také Poštov. názvosloví lépe má jen zatímní podatka, mezitímní, zatímní předání, průchodní správa. Adj. mezitímní jest sice dobře utvořeno, ale nevžilo se tak, jako stejně nová adjektiva zatímní, přechodní, a proto jest lépe ho neužívati, pokud není právě termínem technickým jako právnický výraz mezitímní spor. Adv. spolu se nespojuje se slovesy, jak již vyloženo v NŘ, jsou tedy nesprávná slovesa spolučísti, spoludiktovati, spolu naslouchati atd. místo čísti (spolu) s někým atd.

Není třeba každý termín vyjádřiti jediným slovem, a jistě lépe vyhoví mnohdy spojení slov než umělý novotvar, na př. přeberník Übernahmsbuch a předajník Übergabsbuch. V takových spojeních technických není správné chtít každý přívlastek adjektivisovati, na př. pohledávkový doklad (Pošt. názvosl. lépe doklad o [216]pohledávce), článkovní voda (m. voda do článků), svorka článková (pro článek) atd., srv. NŘ 3, 216 a j.

Vůbec nemáme nikdy v termínech odborných prostě jen napodobiti názvy německé a dávati se jimi svádět, chybně na př. Kleintierzucht překládá Slovník chov malých zvířat m. drobných nebo drobného dobytka, Drahtpuppe loutka na drátech, stačí obyčejně loutka, panák, anebo říkáme aspoň loutka na drátkách (Herzrův slovník má dokonce drátěná loutka).

Jest to prostě neporozumění, jak lze tvořiti a zdokonalovati odbornou terminologii, když na př. kritik Reissrova Slovníku v Národních listech V. Kočka (1. ledna 1922) píše: »Není-li snad některý název Reissrův zcela přiléhavý k obvyklému označení německému, není tu vinen autor.« To přece nemá vůbec nikdo odborným názvům vytýkati, vždyť ten německý nebo jiný cizí název jest jen strašák, je tu věc a pojem, které třeba pojmenovati, ať to jmenují jinde, jak chtějí. A druhým strašákem při tvoření názvů bývá snaha, aby zvoleným názvem byla již sama věc vystižena, a zapomíná se, že slovo je jen symbol a jeho význam jest dán usem.

Odborný slovník každý a tedy i poštovní je dosud tvrdým oříškem, a jestliže v něm nelze všude souhlasiti s autorem a jest dost co vytýkati, není divu; není to odsuzování, ale upozornění. Ale že by byl v tom slovníku autor úzkostlivě vyhověl požadavkům správnosti a čistoty jazykové, ač vyhověti chtěl, to nemohu tvrditi; některé výtky, které jsem místy uvedl, jsou závažné a jsou to přímo chyby, které mohly býti napraveny. Také na př. slovosled autorův, jak jest viděti i z citovaných míst úvodu, není správný; v slovníku skoro důsledně klade adjektivum za substantivum, na př. na místo pravé m. na pravé místo na str. 303 atd. Jest tedy do druhého vydání co opravovati i po stránce jazykové i formální.

Proto však potřebný, velmi potřebný slovník Reissrův jest a prokáže dobrou službu jistě i úřední češtině poštovní. Účelem tohoto referátu bylo jen ukázati, jakými cestami by měl a mohl dospěti k úplné dokonalosti.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 7, s. 212-216

Předchozí Jan Šafránek, Red. (= Redakce): Škola občanská

Následující Z našich časopisů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1