Kutloch

[Drobnosti]

(pdf)

-

(A. R.) se říkává nevzhledné a neprostorné obývací místnosti, někde psí boudě, také malé ohradě v koutě pro housata nebo káčata, u Král. Městce i výklenku pod kamny, do kterého se skládá dříví, aby proschlo. Jsou i jiné tvary téhož základu. Tak zdrobnělé slovo kutloušek, s nepravidelným střídáním hlásek o — ou, jako je na př. chromý — pochroumati, rosa — rousati, bořiti — bourati (Gebauer, Hist. ml. 1, 248); v Krkonoších se prý říká také putloch. Známou příponou -ina utvořen tvar kutlina, kutlinka; z Hlasatele má Jungmann doklad »doma bys v světnici seděl, a tu jako pes v kutlince ležíš«, o pokojíku služebné dívky známe slovo kutlina z Klicperovy veselohry Tajný pověrec (ve vyd. Šubertově 606b). V Náchodě bývala hospoda Na kutlofě (také Na kutlofu), jejíž minulosti bohužel neznáme (nyní se právě přestavuje); toto jméno ukazuje podle našeho soudu na souvislost se slovem kutlof, jímž naši předkové jmenovali místo, kde se porážel dobytek, dnešní ‚porážku‘. Musíme se vmysliti v doby, kdy nebylo dnešních hygienických starostí; starý kutlof, znečištěný krví a zejména obsahem vnitřností porážených dobytčat jistě nebýval příliš vábný vzhledem ani pohodlný prostorností (máme zprávy, že řezníci »s kutlofu« platívali o sv. Jiří 1½—2 groše ročně, což při sebe nižší hodnotě peněz v 15—16, stol. jistě nesvědčí [222]o zvláštním přepychu). Dnes se říká v místních určeních »na porážce, na porážku«; právě tak se říkalo, jak jsme viděli v místopisném zbytku náchodském, »na kutlofě« a »na kutlof« (tak na př. ve výkladu Kralické bible na Iz. 34, 6 a Ez. 11, 7). Tvar kutloch by byl mohl vzniknouti změnou cizího f v ch, při níž snad pomáhala i zvuková podobnost něm. slova Loch, přejatého i do češtiny, jež v našich krajích znamenává sklep, sklípek. I místní jméno Kutlov (několik domků, patřících k Vodné u Kamenice n. L.) by mohlo pocházeti od slova kutlof. Cestu k výkladu tohoto slova samého ukazuje jeho varianta kutlhof (v Pam. arch. 19, 201 z r. 1539, v Kottově slovn. 8, 178 z r. 1574), což není nic jiného než něm. Kuttelhof (dol. od r. 1340) ‚porážka‘. Něm. Kuttelhof je složenina z podst. jm. ž. r. Kuttel (ob. v pomnožném tvaru Kutteln) ‚střeva s žaludkem, droby‘ se slovem Hof, znamená tedy do slova dvůr, kde jsou droby. I slovo Kuttel bylo přejato ve znění kuteľ do slovenštiny (mn. č. kutle znamená obyčejně hovězí dršťky). Z vých. Čech má Kott 6, 783 slovo kutlanda s významem ‚špinavá ženská‘; patří bezpochyby také k této slovní rodině. V Praze bývali také kutléři (doklady z 14.—15. st. v Gebaurově Slovníku), t. výrobci jitrnic (také kutleři, jež zná z Král. Hradce Winter v Děj. řemesel a obchodu v 14. a v 15. st. 177, byli asi téhož řemesla); i jejich jméno pochází z němčiny (střhněm. kuteler). Z němčiny pochází i jiné pojmenování porážky, jež známe z 15.—17. stol.: šlachtata (něm. Schlachtstatt, slachstat, slachtat); na šlachtatě (= na porážce) se říkalo ještě za naší paměti na př. na Smíchově, než byly zřízeny ústřední jatky. Správce, nájemce nebo majitel porážky býval šlachtacký (= šlachtatský; srovn. »v domě šlachtatském« Letop. 274 z r. 1505).

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10, s. 221-222

Předchozí Hodonský

Následující Kutná Hora