Divoké kvítí z novinářských luhů

[Short articles]

(pdf)

-

Český Denník ze dne 11. listop. 1917 obohatil naši mluvu novou perlou: převýdajem bankovek, což má znamenati přílišné vydávání papírových peněz. Tím slovem se roztrpčili mnozí čtenáři. Strojvůdce c. k. státních drah na př. nám píše: Proti takové »obrodné snaze« bude musit pracovat důkladnější kartáč a přiléhavější důkladnost nežli pouhé vytýkání… Podpisujeme! —

[26]V Přerodě se čte o plzeňských pohledech malíře Konůpka mimo jiné toto: Hladkých linií v nich nehledejte, za to jadrnou chuť sama ducha staroby, milou kořennou krásu pravdy, z nitra zplesnivělé, omšelé a zvětralé hmoty nelichotně a s energií vyvážené ucítíte z nich vždycky.« Nebyl-li by p. kritik (B. Polan) tak laskav přeložiti to do poctivé češtiny, srozumitelné také čtenářům, nejen jemu? »Krása pravdy, z nitra zplesnivělé hmoty« by toho zvláště zasloužila!

V Nár. Politice ze dne 16. listop. jsme čtli podobnou nejasnou věc: Tím vylákal (Lloyd George) k souboji svého předchůdce v ministerském předsednictví, lorda Asquitha, jenž »znamená jako odpovědný redaktor« za tuto neblahou část anglické válečné kroniky. Což páni pisatelé si nikdy nepomyslí na ubohé čtenáře, budou-li tomu rozuměti, co jim předkládají ke čtení? Tady jistě nešlo o souboj, nýbrž o podráždění lorda Asquitha, který jest odpověden z té části, z toho údobí anglické války.

Tamtéž čteme, že v některých krajích Čech panuje vyslovená nouze. Jinde už jsme také čtli o vysloveném nepříteli našem. Vůbec by se toto nové býlí rádo dostalo do zdravých ještě luhů naší mateřštiny, kde jsme posud znali jen opravdovou, velikou, bolestnou, nesmírnou nouzi, a nepřítele zarputilého, zlého, odpovědného.

V Právu Lidu dne 14. listop. jsme se zarazili nad tímto divokým květem slohovým: Nepřebírá příliš ve vtipných zrnkách, které oba autoři sypou do jejích třech (!) jednání, kořeníce jimi komické situace, vyplývající ze záměny osob.

Nár. Listy dne 13. listop. otiskly resoluci přijatou schůzi poslance Lisého v Semilech konané; jeden odstavec její zní: Předpokladem pro úspěšný boj za český stát a jeho dosažení uznáváme semknutý celý český národ v jednu stranu. V budoucím státě českém bohdá se bude mluviti lépe česky, než se stalo v této resoluci. Tam se řekne prostě a nestrojeně, že má-li boj náš za český stát míti úspěch a máme-li dosíci toho státu, pokládáme za věc nezbytnou, aby se všechny strany v českém národě semkly v jednu jedinou.

Tamtéž už dříve jsme čtli: Nesporně, že téhož mínění jsou též všichni ostatní jihoslovanští poslanci. — Slovo nesporný a nesporně za poslední doby nabývá veliké obliby u nás, jak obyčejně všecky novotiny. Ale aby tvořilo samo již i větu hlavní, to jsme shledali teprve tady. Dosud jsme se v takovém případě obcházeli beze sporů, a říkali jsme, že není pochyby, nelze pochybovati, možno míti za jisté ap.

Tamtéž dne 16. listop. večer (v básni Míly Mráčkové) bylo užito velmi divného tvaru přídavného jména: A naše rány? Ostře když pálí, mozek je činn, paže se vzpíná.

Právo Lidu otisklo svého času toto upozornění: Ohledně předplacení viz nárožní plakáty. I toto ohledně se rozlezlo po řeči a po spisech měrou již povážlivou. Už málem nikdo nemluví a neví nic o věci, nýbrž ohledně té věci, zprávy se přinášejí ohledně války, bojů, divadla atd. Ohledně svého syna, své dcery, svého příbuzného rodiče nemají míti obav; posud je měli o syna, dceru, atd. »Ohledně té věci se račte obrátiti na pana radu,« doporučuje nám úředník místo o tu věc, v té věci. [27]Ohledně prázdnin vánočních jest nyní veliká nejistota a zvědavost; proč ne: ve věci, co do prázdnin?

Tamtéž: Nedocílil žádného účele (spr. nedosáhl účelu), A v listárně redakční jednou byla tato sbírka kazimluvů. Váš dotaz byl pod touto značkou zodpověděn (m. Na Váš dotaz bylo odpověděno). — Bude-li Vám uvedený obnos posílati, přijměte jej (m. uvedené peníze uvedenou částku. Obnos utvořeno podle něm. Betrag). — Za sdělení díky; předali jsme ukázku obecnímu staršímu dru Soukupovi (m. za zprávu díky; oblíbené nyní sdělení je nesprávně utvořeno podle něm. Mitteilung — odevzdali jsme ukázku atd.).

Ve Zvoně měla Anna Ziegloserová pěknou a duchaplnou povídku Most. V ní jsme našli tyto věty blízko po sobě: Chodívá plakat a stěžovat si pod obraz pramáteře rodu — Pod obrazem pramáti rodu… káravě pronášela atd. — A usmívala se na komorníka, jenž ji vždy ve strachu provázíval pln obav, aby jí za to »rouhání« pramáteř nespadla na hlavu. Zarazil nás ten boj se skloňováním pramateře, protože jinak spisovatelka má dobrou češtinu. »Pravidla českého pravopisu« byla by ji zbavila toho kolísání; jen nahlédnouti do nich! Pod heslem máti by byla našla hned poznámku že v 1. pádě se chybně užívá tvaru máteř, 2. pád že jest mateře (a ne máteře), 3. a 6. mateři (ne máteři), 4. pád že jest máteř, 5. máti, 7. mateří. Tvary chybné jsou: od máti nebo od mátě, svou máť atd.

Tamtéž na str. 637 ještě se nám nelíbily tyto věty: Vymohl na státu vyřízení rozhodnutí o zregulování labských břehů v těch místech. Odevzdal městu vyřízení a za nastoupení Ludvíkova počaly se regulační práce. Snad by bylo postačilo říci: Vymohl na státu zregulovati labské břehy aneb: aby labské břehy byly zregulovány. Odevzdal městu vyřízení (výnos ministerský), a když Ludvík nastoupil, počaly se práce.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 1, pp. 25-27

Previous Věstník záloženský

Next Psaní předložek