Faraonka

František Šimek

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Félicien Champsaur: Faraonka. Satirický román. Přeložil de la Camara. Nakladatel L. Mazáč v Praze. Stran 188, za Kč 20.—, vázané za Kč 30.—.

Zájem o starý Egypt byl zvýšen otevřením hrobky Tut-Ankh-Ammonovy a není divu, že tohoto vzrušení v inteligentním světě využila i beletrie. Francouzský spisovatel Champsaur v svém satirickém románu Faraonce líčí poutavě cesty potřeštěné americké milionářky i jejího zchytralého průvodce, vydávajícího se za bývalého faraona, po Egyptě. Český překlad je ozdoben četnými původními ilustracemi podle staroegyptských kreseb a i jinak je typografická úprava knihy velmi pěkná. Tím smutnějším úkazem je, že český překlad jazykově je ubohý. Překladatel nezná základních pravidel českého pravopisu, nemá ponětí o skloňování [204]praobyčejných substantiv a zájmen, číslovek…, nevyzná se v skladbě. Mnohých z těch chyb, jež níže uvádíme, by se jistě nedopustil žáček z obecné školy.

Překladatel jistě neví, že existují Pravidla českého pravopisu, v nichž by se byl poučil, že se píše vymykati se (str. 149: Tato levitační síla vymiká se zákonu); nepsal by (str. 3) V Spojených Státech, (41) Spojené Státy, (58) ve Spojených Státech (a j. častěji), nýbrž Spojené státy atd.; proto píše i Zásténav (sic!) (175 m. Zastenav), před pěti sty léty (str. 8 m. lety), V několika létech (63) m. letech; Byla to nejprostrannější místnost (str. 24 m. nejprostranější), Celek měl působiti dojmem velké prostrannosti (ib. m. prostranosti), ve (!) své prostrannosti (90); šíbaly (41 m. šibaly), chlípnosti (148), chlípnou (150) m. chlipnosti, chlipnou; bazárů (111) m. bazarů; vztýčením (134) m. vztyčením; pod. vztýčili (159), vztýčeného (160), nedaleko Haruahu se týčí pyramidy (145) m. tyčí; (výlet) se neudal bez nehody (135) m. neudál (lépe: se neobešel bez nehody); posuněk (88) m. posunek; že se ocitl (127) m. octl; již se ocitneme (146) m. octneme; tak i ocitnul (ib.) m. octl a jakmile… se ocitnul (164), že se ocitl (127), již se ocitneme (164) m. octneme, když se ocitli (177); ocitáme se (113) m. ocítáme se, že se ocitá (58), (mosté) se rázem ocitali v mrazivém, prosincovém ránu (80); na úzdě (121) m. na uzdě; myšlének (138), myšlénky (140) m. myšlenky; přemísťováním předmětů (138) m. přemisťováním; prořídlými, bělostnými vlasy (25) m. prořidlými; rozjitřené (167) m. rozjítřené; támhle (159) m. tamhle; Cnost (121) m. Ctnost; tak i na str. 54 (pro svoji zřejmou cnost) a 60 (ony necnosti); velké zásoby kožešin (7) m. kožišin; řiditelský (92) m. ředitelský.

Nedivíme se pak ovšem, že překladatel píše i ve městě (str. 2, 18, 98) m. v městě, ve své vyspělosti (str. 4), ve své ctižádostivosti (9), ve svém městě, ve svém paláci (19), ve svém mystickém vzezření (25), ve své bílé říze (28), ve svých studiích (36), ve své zbrklosti (54), ve svém stáří (ib.), ve své dlouhé, bílé roucho (58), ve své zvědavosti (60), ve své podstatě (61), ve svém bytě (77), ba dokonce i: ku své obraně (127); tak i u předpon slovesných: podepisovati (84) m. podpisovati, odejel (86) m. odjel, odejeli (144), lodice se rozejely (143 m. rozjely), otevíral (149) m. otvíral.

Od adjektiva rozumný tvoří překladatel komparativ rozumější a od adverbia rozumně komparativ rozuměji, jak vidíme z dokladu na str. 66: Jste vskutku duchaplný…, ale nemohl byste toho rozuměji používati? (spr. rozumněji); podobně nemožný je komparativ krasší (str. 81: Že tě zřím podmanivější a krasší sa[205]motné Venuše, spr.: krašší [nebo raději krásnější] než samotnou Venuši). S komparativy má překladatel častěji potíže; tak čteme na str. 141: Člověk usoudil, že je to snažším přisvojiti si veškerého: ducha! (proč je tu dvojtečka, je ovšem záhada) — spr. má státi: snazší. Ještě podivnější je komparativ na str. 139: Kromě těchto druhořadých (sic, spr. méně cenných) duchů, jsou jiní, čiští, kteří… žijí fluidním životem andělů; má zde býti čistší nebo čistější, není-li to jen chyba tisku m. positivu čistí. Proč je v tomto dokladě čárka za slovem »duchů«, je zase záhada.

Po prvé, po druhé atp. píše překladatel důsledně dohromady; na př. Poprvé (41), poprvé (48, 58, 81), Podruhé (41). Chybně je tištěno dohromady i jakoby na str. 55 (jakoby se chtěla vrátiti přítomnosti) a na str. 180 (jakoby chtěl odehnati ošklivé představy). Tak i dokonce m. do konce na str. 74: já tu zůstanu s tebou až dokonce (přece zde dokonce není adverbium!). Na str. 134 je rozděleno chybně slovo všech-ny (spr. vše-chny).

Poměrně řídké jsou chyby ve skloňování substantiv. Na str. 11 čteme: dámy, přiveďte své manžele a přátele (spr. manžely); str. 18: kněži, balsamování provádějící, se chystali… (spr. kněží); str. 93: (sugesce) se stávala pro vévodkyní skutečností; str. 38: (duchaplnost a nejapnost) se rozšiřují jako nemoce; str. 167 nemoce stáří — v obou dokladech má státi: nemoci; str. 175: Lord tiskne pěstě na spánky (spr. pěsti).

Zato se hemží kniha chybami v skloňování zájmenném. Překladatel nedovede vůbec skloňovati zájmeno já; píše na př.: Lid mně nezná (str. 17), Den… byl pro mně dnem odhalení (ib.); Amphi-Omra mně odvádí domů (18); Osiris mně bude ochraňovati (19); Ty mně znáš? (20); Tučnou pensi pro vás — pro mně volné pole (40); nemysli si, že mně trápí, že mám parohy (74/5); Ať mně čert, jestliže budu litovati Spojených Států (84); tato nekropole… tíží mně jako olověný plášť (134); Tato žába mně považuje za pitomce (163); Jiří na mně čeká? (180); Nechte mně zde a spusťte mně sem několik dobrých láhví (sic, m. lahví, 181); a naopak: onen kouzelník mne inspiruje rozpustilé myšlenky (str. 74). — Stejně hrubé jsou omyly ve skloňování zájmena on, ona, ono a náš: (vévodkyně) se o ní (= slavnost) valně nestará (65); byl by to pro ní úpadek (42); (Toto dlouhé cestování) ji počínalo býti více nežli obtížným (sic m. obtížné, 150); dlouhá bílá rýha se objevila na hladině a za ni jiné a jiné (143); přestoupil na naší víru (18); pro naší dobu (164). A tak se překladatel ani jinde nenamáhá rozlišovati i — í, na př.: Představuji si obyvatele starého Egypta na stupni a výši (proč ten pleonasmus?) odpovídající [206]velikosti jejích pomníků (str. 8, spr. jejich); Nejbohatší (obyvatelé)… mají skutečné zámky, jejíchž parky se snaží předstihnouti versaillské (str. 2, m. jejichž). Zájmeno jenž a jeho skloňování je snad nejhorší slabinou ve vědomostech překladatelových; tak čteme: všichni vetřelci, jež se odvážili do hrobů faraonů, zaplatili tuto svatokrádež životem (13); Po olympských bozích, jež svými mythy byli vlastně uctíváním Přírody (25); Toto dlouhé defilé se zakončuje těmi, jež se zaměstnávají mumifikováním a majiteli lomů, pracujících (!) na hypogéách (51; po slově »mumifikováním« schází ovšem čárka — a lomy sotva pracovaly na hypogéách, nýbrž jejich majitelé, má tedy býti: pracujícími); Chaplin… si dobíral kde koho, čině výjimku toliko u faraonské dvojice a velekněze, jež se mu zdáli nedotknutelnými, vynahražuje si to však na Williamovi (str. 77; spr. má býti arci také: vynahrazuje); Kolik jich (mužů) jest, jež jsou ještě méně (82); sloužící, jež (msc.!) byli čtyři (98); Ti, které nazýváme medii, jsou lidmi (spr. lidé), jež (správné by zde bylo kteří)… jsou schopni sugescí vnutiti druhým svoji vůli (138); nabyla jisté přirozené autority, již vévoda se nikdy nepokoušel odporovati (84) m. jíž se vévoda…

Stejného rázu jsou i chyby v zájmenech přivlastňovacích, na př.: potom ztrácím svojí osobitost (str. 15), zda tato planeta… nemá rovněž svojí duši (61). Překladatel neví, že se u těchto zájmen užívá dnes ve spisovné češtině (kromě 1. a 4. pádů) jen tvarů stažených; jinak by nepsal na př.: Rodiče mojí ženy (str. 21, spr. mé), Obtěžován mojí přítomností (str. 41, spr. mou každodenní); jsem tvojí služebnicí (20, m. tvou); Políbiv ruku svojí choti (56, spr. své); tělo svojí choti (145); jemuž nižádná víla Viviana nenabídla by svojí číše (58); Je to tvojí manželskou povinností (169, m. tvou); vládne svojí… výší metropoli (str. 2, m. svou); svojí krásou činí na mne opravdu dojem boha (4), Život musel býti zajisté tenkráte větší svojí majestátností (8); jeho pohledy bičovaly svojí silnou suggescí její mysl (21); nádherné hedvábí svoji (!) smaragdovou barvou se zdá závoditi s odstínem vod (52); Mag Ormus a Diana oživovali vše svojí činností (58); člověk tak pokročilý svojí inteligencí (61); já vás nakazím svojí špínou (122); se svojí neteří (159) a jindy, vždy tak. — Zájmeno týž se skloňuje podle dobrý; překladatel však píše: (člověk) je nucen se podrobiti těmže dvěma potřebám (61) m. týmž. Na místě nic užívá téměř vždy tvaru ničeho: Syn boží nesmí míti ničeho společného s lidstvím (17); Shakespeare neřekl ničeho (182); Nekonečno je strašlivé slovo, jež tíží ducha, a jemuž ničeho nepraví (91).

[207]Ani v oboru skloňování číslovek nejsou vědomosti překladatelovy lepší. Čtemeť tu: Je nezbytným, aby tyto miliardy staly se majetkem nás třech (spr.: Je nezbytné, aby se tyto miliardy staly majetkem nás tří, str. 59); jako nám seskupení slov slouží k vyjadřování tisíci ideí (61) m. tisíců.

V časování největší potíže činí překladateli tvary vzoru pnouti. Tak na str. 13: Proč pak by následovníci zesnulého lorda… měli býti vyjmuti z osudu svých předchůdců? (spr. vyňati); str. 19: od něhož se zdál přejati i tvář (m. přejmouti, spr. ovšem: od něhož, jak se zdálo, přejal i tvář); str. 24: (místnost) mohla pojati až padesát osob (spr. pojmouti); str. 58: moje sporé (!) vlasy obepnuty zlatým kruhem (spr. obepiaty nebo obepjaty); str. 154: vyjmuli (m. vyňali); str. 164: snažíce se zaujati alespoň slušné vzezření (spr. zaujmouti). V II. třídě slovesné užívá překladatel zbytečně novotvarů oživnul (16), vládnul (17), podotknul (36) m. oživl, vládl, podotkl; tak i pohlédnul (75) a shrábnul (85), ba dokonce i naleznul (16) a: Máme se toho zřeknouti (str. 92) m. zříci. — Ale i jinde chybuje překladatel dosti často v slovesných tvarech, na př.: všichni se cítili býti přenešeni v dobu… (spr. přeneseni, str. 19); zavřu (18), zemřu (19), Béřu koš (20), Béřu si svoji svobodu (83) místo zavru, zemru, beru. Sloveso hraditi má příčestí minulé trpné hrazen; na str. 18 však čteme: Část gynécea, jež je mně vyhražena. Od mizeti je 3. plur. přítomného času mizejí, nikoli mizí (str. 89: Nechť zmizí zákony hmoty; str. 138: ač již mnoha tisíciletými (!), Sfingy (!) a pyramidy zmizí hlodavým zubem času). Stejná chyba je na str. 139: (anděly) nám předvádí náboženští malíři (m. předvádějí). Neméně chybné jsou tvary: spěšně se tázajíc (134), tázajíc se (154) m. tážíc.

O větách bezpodmětných překladatel ještě neslyšel; jinak by nebyl napsal (str. 146): Ve vesnicích viděti byly pravé orgie barev (spr. bylo viděti). Na str. 124 čteme: Již plály před nimi světla (m. plála). Hodně násilná je vazba podle smyslu na str. 5: Pět Američanek, jež dlely návštěvou u Diany, byly získány pro její věc (spr. bylo získáno). Marně však bychom hledali, ke kterému slovu náleží dativ uvyklým na str. 160: všichni pospíšili do stanu, vztýčeného (!) zřízenci z Winter-Palace a agentury Cookovy, uvyklým na toto táboření na poušti (spr. uvyklými). Neprávem je užito posesiva v dokladě (str. 35): Podléhá vlivu Shakespearovu, zapřisáhlého to materialisty (m. Shakespeara).

V doplňku čteme často přídavné jméno v instrumentále m. v nominativě: Na neštěstí byla nemajetnou (str. 5); Avšak zázračné shromáždiště, lidský mozek, je velmi ubohým u porovnání zemských fluidních sil (!) (spr.: ubohý proti zemským fluidním [208]silám, str. 6⅔); Vévodkyně se domnívala, že mým prostřednictvím rána bude méně krutou (84); ačkoliv byl (zachránce) téměř o dvacet let starším (136); Je spiritismus… možným? (140).

Na str. 16 čteme: Pouze několik tisíc mužů a žen má intelektuelní život hoden, aby byl použit v jiné individualitě (spr.: Jen několik… má intelektuální život hodný, aby se ho použilo…).

Plusquamperfektum v nové češtině vymizelo; přes to ho překladatel užívá se zvláštní zálibou, na př.: (str. 4) kde byl zfanatisoval veškerou dámskou smetánku; (9) jenž vše to byl zažil; (10) co jste právě byla vyprávěla; (21) pro ni tento podivný theosof byl mluvil; (38) Když byl berman jim předložil tři cocktaily; (51) Když byla přišla k trůnům; (ib.) Dav se byl seřadil; (75) Když byl pohlédnul (!) do zrcadla; (83) Ten se právě byl probudil; (84) když byl překvapil svoji ženu; (87) co se bylo přihodilo mezi Dianou a jím (sic, spr. ním); (173) když se byli namáhali; (174) byli rozvířili; (177) co se bylo v hrobce událo; (184) cíl, který tak dlouho byl připravoval. A jinde.

Po aniž užívá překladatel chybně kondicionálu v dokladech: (16) »Opakuji vám«, pokračoval Antal Fodor, aniž by věnoval pozornost vysmívání se (!) Shakespearovu; (86) nastalá změna byla mlčky přijata, aniž by se jí kdo cítil dotčen; (87) Ormus, aniž by dospěl tak dokonalého výsledku, se řídil alespoň hlavními pravidly.

Zvratného se užito dvakrát, kde má státi jen jednou: vévoda se nezdál více se pamatovati na výroky… (56); Pokoušel se upamatovat se na události minulé noci. — Na str. 60 zase čteme zájmeno nás m. zvratného sebe: Když zříme kolem nás tolik divů.

K nejošklivějším chybám knihy náleží četné nesprávné vazby přechodníkové. Tak na str. 16: tito nevědomci… si dovedou jimi sloužiti, sugerujíc sobě samým (spr. sugerujíce); str. 32: Plavili jsme se již hodinu, když obeplujíce malý mys, ocitnuli jsme se tváří v tvář třem římským trirémám (spr. když, obepluvše…, octli); str. 47: (vévodkyně) ujistíc ho, že mu tuto část paláce postupuje, zaznamenávala si to, co zde bylo nutno dát opravit (m. ujistivši); str. 109: Vystoupíce z tramvaje, jali se procházeti městem (spr. Vystoupivše); str. 151: avšak záhy (spr:. brzy) se vrátili, zaslechnouce houkačky vracejících se aut (m. zaslechnuvše); str. 153: avšak poznenáhlu slunce a vítr hlodaly na tomto chmurném bloku, zůstavíce dnes z něho podivně kamennou kostru (spr. zůstavivše); str. 153: klid vládl v této poušti…, rušený jen obchvíli pádem kamene, odpoutavšího se kdesi na vrcholu a sřítícího se, m. který se odpoutal a zřítil; str. 154: Zabořivše páky a napnouce svaly, tři muži konečně zvedli… masu (spr. [209]napiavše); ib.: vévodkyně, nakloníc se nad prohlubní, chopila se žebříku (naklonivši); str. 162: prohlásila Lise Flappy, vyprázdníc pohár (vyprázdnivši); ib.: odzátkovala jednu láhev a postavila ji před něho, načež odzátkujíc druhou, ťukla jí o první (odzátkovavši); ib.: »Připijme si«, pravila, a zvrátíc hlavu, jala se píti (zvrátivši); str. 176: Spatříce obě víka…, oba vetřelci byli omámeni (Spatřivše); str. 177: nenahmataje svítilnu, připravoval jsem se k výstupu (nenahmatav); str. 180: Uchopíce se provazu, pokoušeli se ho vytáhnouti (Uchopivše).

Kniha se hemží četnými germanismy, na př.: str. 8: Následkem toho mohu vás ujistiti; str. 3: V důsledku toho se stává; str. 38/9: V důsledku toho je třeba se míti na pozoru; str. 24: v pádu potřeby; str. 76: Vzdor velkému množství hostí; ib.: Na vzdory ceremonielu; str. 77: vzdor suchému režimu; str. 112: vzdor rozmarům; str. 135: Vzdor hermeticky uzavřeným chladičům; str. 144: vzdor melancholii; str. 9: Ormus vyprávěl nám prastaré anekdoty, jako kdyby tyto se byly odehrály v jeho přítomnosti; str. 12: shromáždil přátele ku přijetí maga Orma. Týž ohlásil svůj příchod na desátou hodinu; str. 16: na onom místě byla zaseta pšenice, a když tato počala pučeti ze země; str. 26: My směřujeme k jednomu ideálu a k propagačním prostředkům tohoto dostačí obrovské jmění Diany Béringové; str. 63: V několika létech (!) snad tyto síly nahradí elektřinu, jak tato nahradila páru; str. 83: pokud budete vévodovým mentorem, tento neklesne; str. 163: pohlédla na svého strýce. Tento jí ukázal na ubohého veršotepce.

Při takovýchto chatrných vědomostech překladatelových bylo by ovšem přílišným požadavkem žádati, aby užíval správných vazeb při slovesech. Nedivíme se tedy, píše-li (str. 40): bude to záviseti od vévodkyně (m. na vévodkyni); str. 16: získáváme této schopnosti elevací (m. tuto schopnost); str. 4: (Vévodkyně) obývala na Long Islandu ne zámek, ale »Redge-House« (m. ne v zámku, ale v…); str. 51: Potom následují správci říše, jimž předcházejí otroci (spr. jež nebo před nimiž); str. 96: co mně před třemi dny napadlo (spr. mě).

Chybně užívá překladatel slovesa docíliti m. dosáhnouti, na př. str. 16: Nejdůležitějším (!) jest docíliti nepřetržité paměti; str. 26: V očích všech musíme docíliti dojmu lidí neshánějících se po penězích. Podobně sestávati m. skládati se (str. 13⅔): Sestávala z vestibulu; (str. 137): spatřili knihovnu, většinou sestávající z filosofických a okultních věd; nechati m. dáti: Nechte mně přinésti láhev šampaňského (74); propůjčiti si m. vypůjčiti si: duch, to jest naše psychické já…, opouští tělo, jež si bylo (!) propůjčilo za své existence (138); jednati se m. běžeti, jíti: jedná se toliko [210]o roztřídění těch různých osobností (15); sporý m. řídký: moje sporé vlasy obepnuty (!) zlatým kruhem (58); bezesporně m. najisto, beze vší pochyby: byly bezesporně elitou mezi těmi nejhezčími a nejbohatšími (= Američankami, 5/6); bezprospěšný m. bezúčelný: jakýsi druh lhostejnosti k rozkoši činil bezprospěšným její obrovské jmění (58/9).

Na str. 9 čteme: Příjemný společník,… povýšený smíšek, vyvarovávající se však nadutosti (stačí prostě: ale bez nadutosti). Překladatel utvořil dokonce i sloveso zobrazňovati (m. zobrazovati): za oltářem se objevují tanečnice,… zobrazňujíce mystéria Osirova a Isidina (str. 51).

Zbytečně užívá překladatel cizích slov, jako v dokladě (str. 149): Starý Egypt je grandiosním, monotoním (sic m. monotonním) pohřebištěm (proč ne velkolepým, jednotvárným pohřebištěm, nebo ještě raději »velkolepé… pohřebiště«?). Tato záliba v cizích slovech způsobila, že překladatel jich užívá i chybně, nebo aspoň způsobem u nás neobvyklým; tak m. entomolog píše entomologista (str. 61: Fabre provençal a entomologista), m. metempsychosa píše metapsychosa (str. 140: »Co soudíte o metapsychose?« »Zdá se označovati postupný vývin zvířecí…«)

Jinou kapitolou chyb překladatelových jsou předložky. Nejen že užívá kol m. kolem (str. 53, 116, 150, 160), oproti m. proti (89), nýbrž píše i: Když vůz Dianin byl vyčištěn, vsedla doň (str. 135) m. do něho; a důsledně vynechává předložku s na místech, kde ji vynechati nelze, na př.: Mohu vzíti sebou Shakespeara? (11), vláčíce sebou nepostradatelného Shakespeara (85), strhnouc sebou jeho žáka (87).

Vedlo by nás daleko, kdybychom chtěli vyčísti všechny omyly slovosledu, interpunkce a chyby tiskové (zaviněné ovšem namnoze chatrnou korekturou; tak posledních 10 řádek na konci str. 55 se znovu opakuje na začátku str. 56!). Chyby, jež jsme uvedli, stačí, aby byly odstrašujícím příkladem toho, jak se ledabyle u nás překládá; a je smutným zjevem, že se najde nakladatel, který takovou knihu přijme do svého nákladu.

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 9-10, pp. 203-210

Previous Václav Flajšhans: Dle = podle

Next Neslovesné věty v češtině, Studie o tvoření výrazů expresivních