Posvícení

[Short articles]

(pdf)

-

(R. K.) jest totéž slovo co posvěcení, patří k slovesu posvětiti, ne k slovesu posvítiti. Posvícení je památka na posvěcení chrámu osady, v níž se posvícení slaví. Často ovšem by bylo nesnadno tuto souvislost historicky prokázati; císař Josef II. se na př. pokusil zavésti ve všech osadách posvícení »císařské«, jež by se slavilo všude v týž den (v neděli po sv. Havlu). Tvar posvícení (stč. posviecenie) pochází z doby, když ještě nebylo důsledného hláskového rozdílu mezi slovesy světiti a svítiti (svietiti). Bylo mnoho sloves 4. tř., která místo dnešní samohlásky krátké měla v staré době samohlásku dlouhou (na př. rozhřiešiti, rozhříšiti, dnes rozhřešiti); samohláska krátká, která se pravidlem objevovala v rozk. způsobu a v tvarech podle 6. tř. (na př. bylo odedávna rozhřěš, rozhřěšovati), přenášela se často i do ostatních tvarů podle tř. 4. U slovesa světiti pomáhala mimo snahu po stejném znění kořene i snaha rozlišiti zněním dnešní slovesa svítiti a světiti. Stejnou snahou se stalo také na př., že sloveso svítiti (stč. svietiti) má rozk. zp. ob. sviť, místo pův. svěť, a že se v lidové mluvě objevuje i tvar rozsviť, rozsvicovati m. spis. rozsvěť, rozsvěcovati.

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 8, p. 188

Previous Marný

Next Oznámení