Marný

[Drobnosti]

(pdf)

-

Již 13, 167 a 215 jsme psali, jak se starají naši spisovatelé i novináři, abychom nezůstávali za Němci, kteří uznali za potřebné, nahraditi stará slova vergebens, vergeblich, umsonst novým slovem erfolglos. Slova marný, marně se naši spisovatelé již nadobro vzdali, je jim příliš české; všecko, co bývalo marné nebo dělo se marně, je dnes bezvýsledné, bezúspěšné i bezúčelné, děje se bezvýsledně, bez výsledku atd. V Poledním listě jsme čtli [188]21. srpna novou variaci: »Veškeré reklamace (nedodaných psaní), posílané ředitelství pošty v Mar. Lázních[,] byly bezpodstatné«. Snad by se některý všetečka ptal, proč tedy ty reklamace vůbec byly posílány; to by ovšem byl důkaz, že nerozumí moudrosti tvůrců dnešní spisovné češtiny, jimž bezpodstatné není, co je bez podstaty, nýbrž něco, co našim předkům bývalo prostě »marné«. Budiž nám dovoleno, abychom se zúčastnili také svou troškou v tomto ušlechtilém závodění na obrodu našeho jazyka. Krásné slovo je také bezpředmětný. Před 47 roky byl kdosi vyzván, aby žádal o cestovní stipendium k doplnění svých vědomostí v cizině a aby se pak habilitoval na tehdejší c. k. české universitě Karlově-Ferdinandově v Praze. Žádost byla podána a s jednomyslným doporučením profesorského sboru šla do Vídně. Když se nevracela, tehdejší mladík nečekal na vyřízení a habilitoval se. A stalo se, že sotva jeho habilitace asi po dvou letech a nějakém tom měsíci od podání žádosti byla ministerstvem potvrzena, byla žádost vrácena jako »gegenstandslos«, protože žadatel již je habilitován. Podle tehdejší češtiny byla marná žádost, bylo marné doporučení profesorského sboru. Snad bychom místo marný mohli říkati tedy bezpředmětný? Škoda, že se Mácha nenarodil o nějakých sedmdesát let později. Jak krásně mohlo zníti moto k jeho Cikánům: »Dalekáť cesta má — bezpředmětné volání!«

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 8, s. 187-188

Předchozí Liberec

Následující Posvícení