Aby

[Short articles]

(pdf)

-

V loňském ročníku jsme na str. 22 a 139 psali o módní zálibě, vyjadřovati děj, který následoval (nebo má následovati v budoucnosti) po ději jiném, větou účelovou. Doplňujeme ty výklady doklady, které bohdá dosti zřetelně ukazují nesmyslnost této záliby: »Není tomu dávno, co rotmistr Kinderney zde (na Děvíně) zastřelil svoji milenku, aby za to byl divisním soudem v Bratislavě odsouzen k trestu smrti« (Polední list, 7. května). Tomu by každý Čech rozuměl tak, že se rotmistr K. chtěl mermomocí dostati před soud, aby za to mohl býti odsouzen na smrt; Pol. l. ovšem chce říci, že rotmistr K. zastřelil svou tmilenku a za to byl odsouzen na smrt. V Nedělním l. zase čteme 18. kv., jak »bylo těžké pro mladé státní zaměstnance, když po svém ustanovení musili navléknout vojenský kabát, aby po dobu vojenské služby nedostávali civilního platu«. To ubozí úředníčkové nechtěli ochuzovati naši mladou republiku, a aby je nemusila stále vydržo[136]vati v civilu, aspoň se na nějaký čas dali odvésti na vojnu? Z dokladů, které zde uvádíme, plyne, že je v takovýchto souvětích tvar účelový tím méně na místě, čím těsněji oba děje spolu souvisí; podle našeho soudu je ovšem nejrozumnější, vyhýbati se způsobu vyjadřování, při kterém čtenář teprv musí uvažovati, co vlastně spisovatel chtěl říci. Zejména, když se poctivý Čech do něho teprv musí nutit.

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 6, pp. 135-136

Previous Z Kanceláře Slovníku jazyka českého

Next Diktátor