Sto jedno dítě

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jsou-li číslovky jako 101, 2001 atd. jazyku našemu nepohodlné, nejsme sami; stejně nepohodlné jsou jistě i na př. Němcům. Čteme na př. dvě stě jedno dítě, dětí je dvě stě jedno, voličů přišlo dva tisíce jeden, dva tisíce jeden volič atd. Kdybychom se odhodlali následovati příkladu starší češtiny, říkali bychom (aspoň ve slohu neúčetním, neúředním) dvě stě a jedno dítě, dětí dvě stě a jedno, jako říkáme »Tisíc a jedna noc«, ne »Tisíc jedna noc« (říkáme tak snad napodobením titulu něm. překladu, ale ne proti duchu českého jazyka); a hned by to znělo lidštěji. Naši předkové byli v složitých číslovkách na spojky štědřejší, říkali na př. »let dvě a čtyřidceti« i »padesáte a dvě létě«. Poučné je na př. podívati se na počty v Kral. bibli 1. Ezdr. 8. Neh. (2 Ezdr.) 7, 11, 12: vidíme tam (někde, ale zřídka, s odchylkou), že se čte po našem účetnickém způsobu, kde za sty následují dvě číslovky, ale že se za sty přidává spojka, následuje-li číslovka jediná; na př. »synů Farosových dva tisíce, sto sedmdesát dva, synů Binnui šest set čtyřidceti osm, synů Bigvai dva tisíce, šedesát sedm«, ale »dvě stě a osmnácte mužů, sto a deset mužů, synů… Joá[117]bových dva tisíce, osm set a osmnáct, synů Zakkai sedm set a šedesát«. Podle toho by byli Bratří napsali asi nejspíše, kde by scházely desítky, na př. »dětí dvě stě a jedno«.

Čtenář, jehož dotaz nám dává příležitost k tomuto výkladu, má vyplňovati formuláře, kde je tištěno »Škola má… dětí, z nichž navštěvuje I. třídu…« Měl napsati 201; musil v tisku opraviti »dětí« na »dítě«. Ale pak mu neznělo zase »… jedno dítě, z nichž…« a změnil v tisku »z kteréhožto počtu«. Snad by bylo bývalo kratší škrtnouti prostě -ž a míti pak »201 dítě; z nich…«; věta souřadná není v tak těsné souvislosti s větou předchozí a neshoda v čísle se snese proto snáze na zájm. osobním než na zájm. vztažném. Z toho je ovšem viděti, že formulář není dosti vhodný, vhodnější by bylo »má dětí…; z nich…« Pak by mohl obstáti vždy i 2. p. »dětí«, poněvadž číslovka v jednotkách (1—4), která by jinak vyžadovala 4. p., není přímo před podst. jm. (Bratří na př. píší Neh. 7, 12 »synů Elamových tisíc, dvě stě padesát čtyři«, ne »synové…«, Joz. 12, 24 »všech králův třidceti a jeden«). Čísla, jako 201, jsou v životě dosti řídká. To je na prospěch proto, že nesnáze s nimi málokdy na nás dolehne; ale dolehne-li, je tím horší, protože není dosti cviku, jak si s nimi pomoci.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 4, s. 116-117

Předchozí Dovedoucí

Následující E.: Školní prakse