Proříditi se, prořítiti se

[Short articles]

(pdf)

-

(K. W.) O těchto slovesech byl podán výklad ve Sborn. filol. 7, 12 nn. (1922). Patří k slovesu řediti (řídkým činiti), jehož starší tvar byl řiediti, říditi (slovesa 4. tř. zkracují kořennou samohl. v rozk. zp. a v odvozeninách podle tř. 6, na př. svietiti, svítiti, rozsvěť, rozsvěcovati; krátkost se u slovesa řediti přenesla do ostatních tvarů, aby byl rozdíl od slovesa řiediti, říditi s význ. jiným, a slovesa říditi, řediti byla tak rozlišena jako na př. svítiti, světiti vedle posvícení se zachovanou původní délkou). Proříditi je tedy sloveso těsně příbuzné se slovesem prořidnouti, a proříditi se je podle toho významem původně totéž co prořidnouti (pův. prořednouti, prořědnúti). S původním významem je sloveso preriediť sa (= č. proříditi se) v slovenštině; máme v tom smyslu doklady na př. o prořidnutí množství lidu na jarmarce nebo u stolu, o prořidnutí vlasů, kouře; i nezvratné preriediť (učiniti řídkým) je v slovenštině, jako bývalo s týmž významem proříditi ještě v 17. st. i u nás. Hurban Vajanský napsal také větu »sněžný svit preriedil hmlu« 7, 300). U Raise čteme věty, které ukazují, že se tak říkávalo i o tmě, jež se prořídí (prořidne) a ustupuje světlu; na př. »pastviny, nad nimiž právě prořídila se večernice«, »hvězdy byly pořád mdlé, jako by se proříditi nemohly«, a téhož slovesa užívá Rais i o lidech, když se probírají ze spaní, z opojení, z rozčilení a pod. (na př. 2, 68; 3, 176; 12, 251; 14, 4; 326; 403; 15, 61). Z Raise máme i doklad slovesa nezvratného (o dceři, rozesmutnělé u lože spícího otce na smrt nemocného: »několikráte, chtějíc jej proříditi, zašeptala: Tatínku!« 14, 401). To jsou ovšem významy již velmi vzdálené od hmotného prořidnutí, a tím si vysvětlujeme, že sloveso proříditi zachovalo pův. í. — Tvar prořítiti se má Jungmann a po něm Kott z mluvy lidové s význ. »probuditi se« (p. se ze sna; dítko se prořítilo). V Nár. l. jsme čtli 7. srpna 1927 větu »(klisna) dlouho musela stát, než se (jezdec) prořítil a vzpamatoval« (V. [114]Prokůpek); podobnou větu, v níž se praví, jak se den prořítil ze tmy, četl náš p. čtenář v témže časopise v obrázku, jejž tam uveřejnil Zd. Rón. Proříditi se a prořítiti se jsou různé obměny slova původně téhož, z nichž původnější je ovšem Raisův tvar proříditi (se); tvar s t má původ v tom, že lidová etymologie sloveso proříditi, nepohodlné svou osamělostí a významovou neshodou se slovesem říditi, spojila s podobně znějícím slovesem řítiti se. Známé nám doklady pocházejí z Podkrkonoší; byli bychom vděčni pp. čtenářům za zprávy, kde se kterého tvaru užívá. — Při tom děkujeme p. MUDru J. Přikrylovi za doklady podobného užití slovesa prořítiti, prořicovati, jež mám poslal z Kopalova překladu Rollandova Jana Kryštofa (1, 8; 4, 204; 6, 17; 85; 9, 74).

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 5, pp. 113-114

Previous Odpřed

Next Rukou dáním