Odpřed
[Short articles]
-
(J. K.) Takovéto předložkové spřežky nejsou stejného způsobu. Někdy to bývají nové složeniny ustálených výrazů předložkových s významem příslovečným, které již samy podle toho píšeme dohromady (tedy výrazy podobné složeninám se skutečnými příslovci, jako jsou na př. slova vždy — navždy, jednou — najednou, pojednou, dnes — podnes, dodnes, nejprve — ponejprv a dále naponejprv); ty je zvykem psáti dohromady (na př. zajisté — dozajista, znenáhla — poznenáhlu, zpaměti — nazpaměť, opravdu — doopravdy). Jindy je základní předložkový pád mluvnicky zřetelnější, mluvnický cit si v něm uvědomuje předložku i jméno podstatné jasněji; pak spíše výraz píšeme dvěma slovy tak, že obě předložky jako jediné slovo oddělujeme od jmenného pádu; to se týká hlavně výrazů s předl. zpod (pod stolem — zpod stola, pod. zpod postele, zpod stromu). V lidové mluvě, zvláště v nářečích moravských a slovenských, bývá takových výrazů více a vznikávají i útvary o třech předložkách; mezi mluvou spisovnou a nářeční je také zejména ten rozdíl, že mluva spisovná má jen skrovný počet již ustálených takových tvarů, kdežto v nářečích vznikávají [113]podobné tvary stále podle okamžité potřeby. V Gebaurově Hist. ml. 4, 425 čteme tak doklady jako ponad tu hrušku, odza Tábora, zpoza stola zpomezi stromů, zeza Hradišča a pod. I v jazyce starém se objevují časem podobné doklady; tak čteme u Gebaura doklady k-ode zlého vystřežení (z Husa), kde předl. k vlastně patří až k podst. jm. vystřežení, vza ňadra ze slovníku z poč. 16. stol. Snadně pochopíme, že v zápisech dokladů z lidové mluvy nebývá pravopis v rozdělování slov stejný. Našli bychom i jiné nestejnosti. Tak na př. o tvaru pádu, kterým se takové výrazy končí, rozhoduje obyčejně první předložka, ale říkáme na př. nadosmrti m. nadosmrt, jak bychom čekali, proto, že zde předl. na vlastně žádá 4. p.; nepravidelnosti tohoto způsobu najdeme nejspíše, kde se nová předložka spojuje s předložkovým výrazem již pevně ustáleným, na př. napotom (sloven. napozatým), obchod na zrukydoruky (Hviezdoslav 1, 3. vyd., 6). P. J. K. slyšel v Turnově větu »v tom (v těch šatech) já už chodím odpřed války«; to je jistě také doklad tvaru ne odedávna obvyklého, nýbrž vzniklého z okamžité potřeby. Proto také chápeme, že spřežka odpřed není snad posud nikde zapsána v slovníku.
Naše řeč, volume 14 (1930), issue 5, pp. 112-113
Previous Německá příjmení na -er
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1