Časopis Naše řeč
en cz

Odpřed

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. K.) Takovéto předložkové spřežky nejsou stejného způsobu. Někdy to bývají nové složeniny ustálených výrazů předložkových s významem příslovečným, které již samy podle toho píšeme dohromady (tedy výrazy podobné složeninám se skutečnými příslovci, jako jsou na př. slova vždy navždy, jednou najednou, pojednou, dnes podnes, dodnes, nejprve ponejprv a dále naponejprv); ty je zvykem psáti dohromady (na př. zajisté dozajista, znenáhla poznenáhlu, zpaměti nazpaměť, opravdu doopravdy). Jindy je základní předložkový pád mluvnicky zřetelnější, mluvnický cit si v něm uvědomuje předložku i jméno podstatné jasněji; pak spíše výraz píšeme dvěma slovy tak, že obě předložky jako jediné slovo oddělujeme od jmenného pádu; to se týká hlavně výrazů s předl. zpod (pod stolem zpod stola, pod. zpod postele, zpod stromu). V lidové mluvě, zvláště v nářečích moravských a slovenských, bývá takových výrazů více a vznikávají i útvary o třech předložkách; mezi mluvou spisovnou a nářeční je také zejména ten rozdíl, že mluva spisovná má jen skrovný počet již ustálených takových tvarů, kdežto v nářečích vznikávají [113]podobné tvary stále podle okamžité potřeby. V Gebaurově Hist. ml. 4, 425 čteme tak doklady jako ponad tu hrušku, odza Tábora, zpoza stola zpomezi stromů, zeza Hradišča a pod. I v jazyce starém se objevují časem podobné doklady; tak čteme u Gebaura doklady k-ode zlého vystřežení (z Husa), kde předl. k vlastně patří až k podst. jm. vystřežení, vza ňadra ze slovníku z poč. 16. stol. Snadně pochopíme, že v zápisech dokladů z lidové mluvy nebývá pravopis v rozdělování slov stejný. Našli bychom i jiné nestejnosti. Tak na př. o tvaru pádu, kterým se takové výrazy končí, rozhoduje obyčejně první předložka, ale říkáme na př. nadosmrti m. nadosmrt, jak bychom čekali, proto, že zde předl. na vlastně žádá 4. p.; nepravidelnosti tohoto způsobu najdeme nejspíše, kde se nová předložka spojuje s předložkovým výrazem již pevně ustáleným, na př. napotom (sloven. napozatým), obchod na zrukydoruky (Hviezdoslav 1, 3. vyd., 6). P. J. K. slyšel v Turnově větu »v tom (v těch šatech) já už chodím odpřed války«; to je jistě také doklad tvaru ne odedávna obvyklého, nýbrž vzniklého z okamžité potřeby. Proto také chápeme, že spřežka odpřed není snad posud nikde zapsána v slovníku.

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 5, s. 112-113

Předchozí Německá příjmení na -er

Následující Proříditi se, prořítiti se