Časopis Naše řeč
en cz

Německá příjmení na -er

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. K.) se podle úř. Pravidel (§ 40) píší ve všech pádech mimo pád 1. a v přivlastňovacím příd. jm. bez -e-, kde se toto -e- nevyslovuje; tedy Rieger, Gebauer — Riegra, Gebaura, Riegrův, Gebaurův, ale Fischer, Hübner — Fischera, Hübnera, Fischerův, Hübnerův. Vyslovuje-li se totéž příjmení v rozličných rodinách nebo v rozličných místech po této stránce nestejně, není po našem soudě Pravidlům na odpor, zachová-li se ta nestejnost i v písmě, píše-li se tedy ve shodě s nestejnou výslovností na př. Laichter (Laichtr), Laichtra, Laichtrův nebo Laichter, Laichtera, Laichterův (že by se souhlásková skupina jchtr příčila české výslovnosti, nevěříme, protože ji bez odporu slýcháme i sami vyslovujeme ve jméně známého pražského nakladatele). Podobně nemáme za prohřešení proti Pravidlům, píše-li kdo ve shodě s rodinnou nebo krajovou výslovností na př. u příjmení Fischer (Fišer) v jiných tvarech Fischra, Fischrův, Fischrová (Fišra atd.). Takové nestejnosti plynou podle našeho soudu z práv rodinného jména právě tak, jako píše-li kdo své příjmení tvarem nářečním (na př. Hořica, Varmuža, také Sejkora a pod., ne Hořice, Varmuže, Sýkora) anebo pravopisem starým nebo jinak odchylným od pravopisu spisovného (na př. Wach, Kautský, Lobkowicz a pod.).

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 5, s. 112

Předchozí Líceň

Následující Odpřed