Časopis Naše řeč
en cz

Koniklec, poniklec

[Short articles]

(pdf)

-

(F. K.) Že naše dnešní jméno květiny Pulsatilla pratensis (Anemone pulsatilla), koniklec, vzniklo ze staršího tvaru poniklec, napsali jsme již 5, 251; patří k stč. slovesu poniknúti (skloniti se k zemi) a pochází odtud, že koniklec sklání poupata a zvoncovité květy k zemi. Poniklec je podst. jm. k příd. jm. poniklý a skloňovalo se pův. tak, že samo[111]hláska e mimo 1. a 4. p. jedn. č. zanikala (tedy 2. p. poniklcě, 3. p. poniklci, pův. se souhláskovým l, tedy tříslab.). Hlásková nepohodlnost podobných jmen způsobila, že se všelijak mění nebo prostě zanikají; místo původního sklonění tkadlec, okrslek, 2. p. tkadlcě, okrslka vznikly tvary tkalce, okrsku, jmen jako poběhlec, vzteklec se jazyk raději vzdal a nahrazuje je pohodlnějšími tvary poběhlík, vzteklík. U slova poniklec působilo také, že se slovesem poniknúti zanikl jeho význam; vznikaly tvary poniklece atd., nejasné slabiky poni- lidová etymologie pojila se slovem kůň a vznikal tvar koní-klec, koniklec, i slabika -klec se lidovou etymologií mění v -kleč a vznikají jména konikleč, koní kleč, koňský kleč (srovn. Č. lid 14, 133 a Kottovy Přísp. 3, 604, kde je tisková chyba pomiklec m. poniklec). Byli bychom vděčni za zprávy, žije-li ještě někde původní tvar poniklec (podle záznamu v Č. l. se tak zdá) a jak se skloňuje.

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 5, pp. 110-111

Previous Dominium

Next Josef Zubatý: Kucmánek