Dálava

[Short articles]

(pdf)

-

(R. K.) je odvozenina zhrubělého významu od podst. jm. ž. r. dál (2. p. -i), dále (2. p. -e), žijícího skoro jen v příslovečných výrazech vz dáli, z dáli; dálava znamená velikou dálku. Je to slovo z nářečí moravských (dáľava) a slovenských (diaľava, k podst. jm. diaľa). Užívají ho časem i básníci z Čech (na př. Vrchlický). Přípona -ava je táž, co v slovech jako doubrava (od praslov. dąbr’ = dąb’, č. dub), Šumava (od zaniklého jm. šuma = les), v. Gebauer-Ertl, vyd. 9., § 152, 5. Slova podobná tvarem i významem jsou sloven. šírava, mor. šířava (tak se jmenuje i předměstí v Přerově), sloven. výšava, od podst. jm. č. šíře, sloven. šir (na šir = na široko, dokořán), č. výše (kmeny na -i- ž. r. jsou také rus. dal’, šir’, vys’).

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 5, p. 110

Previous Z našich časopisů

Next Dlouze