Nátka (kolík)

[Short articles]

(pdf)

-

Vyměřuje-li se směr cesty nebo silnice, místo k základům domu atp., označují se hlavní čáry kolíky vraženými do země. Tuto práci naši stavitelé jmenují kolíkováním, neřeknou-li raději, že se budoucí cesta »flokuje«. Za starých časů se cesty, meze a hranice statků a snad také základy budovy vytýkaly; tohoto slova dnes užíváme snad jen ve smyslu přeneseném, mluvíme-li o vytčeném úkolu atp. I natknouti, natýkati se říkalo, ale spíše o jediném místě poznamenaném kolíkem; tak na př. Černého Herbář z r. 1517 radí, najdeš-li bylinu křivatec, »máš sobě jej znamenati, něčím natkna a na den sv. Jakuba a Filipa musíš jej vykopati.« Kolíky a tyčky, jimiž se »vytýkalo«, byly »nátky« (nátkami vytýkali na př. dva sousedé meze podle listin z r. 1510 v Arch. Č. 13, 245 n.); dnes se tomu říká kolík, anebo obyčejně flok (něm. Pflock). Nátka je slovo utvořené jako zátka, důtka, výtka, otka (otkou se »otýká« radlice, aby se zbavila země) a jistě mnohem názornější než kolík, o nečeském »floku« nemluvě.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 1, p. 22

Previous Krevnice, tučnice

Next Sadílek