[Short articles]
-
(F. J.) Tak se říkává, nevyplní-li se někomu, nač se již s jistotou těšil (»nač si dělal, brousil zuby«, jak také říkáme). Zdá se nám, že to je obraz vzatý zvláště z pozorování zvířat, na př. psů, jimž rozevřená tlama se slyšitelným zvukem »sklapne«, chňapnou-li marně po hozeném soustu, po letícím ptáku nebo hmyzu a pod. V tomto výkladu hledáme podporu zejména v sloven. rčení podobném, jež známe z dokladů jako na př. u Kukučína: veď (vždyť) klepnú nejednej (dívce chtivé vdavek) zúbky naprázdno 4, 179, keď videl, že sa darmo ufá, že mu zúbky naprázdno kleply 12, 72 (pod 147), že mu zuby kleply nadarmo 17, 22.
Naše řeč, volume 14 (1930), issue 1, p. 24
Previous »Rozpomeň se na své plémě«
Next Josef Zubatý: † Jaroslav Vlček