Pohádky a pověsti z Hané

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Jan Vyhlídal: Pohádky a pověsti z Hané. Nákladem vlastním. Tiskla »Snaha« v Drahotuších-Hranicích. Za 1.50 K. Výtěžek věnován bude českým matičním školám na Opavsku.

Knížka tato obsahuje 8 pohádek o hloupém Jankovi, 7 pověstí o císaři Josefu II., 3 pověsti ze světové války a 6 pověstí a pohádek různých.

Kromě několika málo čísel všechny vypravovánky ty jsou podány nářečím hanáckým. Význam knihy jest tedy ryze nářeční. Spisovatel má toliko zásluhu, že ty pohádky a povídky sebral a v jednu knížku sloučil. Jednotliví vypravěči jsou jmenováni u každé z nich a také věk jejich a místo pobytu — zcela jak toho žádá novodobá věda. Vypravovatele volil p. spisovatel nejraději staré: měli tenkráte let 80, 72, 70, 60, 58, 50, nejmladším pramenem byla 36letá služebná z Huzové. Jen někdy vydavatel přestává na uvedení místa; u pověstí o císaři Josefu II. uvedeno, ze kterých časopisů nebo knih jsou vyňaty. Staré lidi volil proto, že jsou v nářečí i v tekstě vypravování spolehlivější a přesnější, zachovávajíce staré údobí dialektu, neporušené ještě školou, novinami a živým stykem dnešních lidí. Staří, jako věrně zachovávali kroj a zvyky, tak zachovávali i mluvu. Pohádkám a pověstem pevně ještě věřili, čehož u mladých už není. Dnes pohádkám a pověstem pomalu nebudou věřiti už ani děti; nářečí porušují steré vlivy, takže se počíná droliti jako hradba, vydaná v plen větrům, dešťům a sněhům i ničivému kladivu lidí.

Tím taková knížka, jako jest tato Vyhlídalova, nabývá zvláštní ceny jazykové, zejména může-li se čtenář spolehnouti na vydavatele jako na znalce a autoritu, který se sám radostí přímo chvěje, že mohl přispěti k zachování kusa staré doby aspoň po stránce jazykové.

Vybíráme ze slov a vazeb, kterých Bartoš nemá ve své Dialektologii, aspoň několik: poledňovať — obědvati, veščiřovať se — vysmívati se, potřečka — máslo, jiskať — hledati a zabíjeti (vši), měl čeno — měl co činiti, chrtósať někoho — dříti ho, trondra, tróbela — hlupák, zavedňa — ve dne, žečka — lžíce, meza — mez, cancorovať se — toulati se, políva — polévka, zhniloch — lenoch, hlópé jako bas, chlapoš, chlapina — chlapík, bivol — bů[21]vol, máš místo — máš usedlost, hysora — parádník, podaruněk, kryv crcólí, jéjdamyho (zvolání), no nechťátě (nechať), ostanoviť se (utišiti se) atd.

Při tom čtení překvapuje množství cizích slov v hanáčtině. Na několika stránkách jsme našli tato: rathóz (radnice), renk (náměstí), obtrit (záchod), luft, krchov, vizityrovat, rajtovat, gumolastykový, vepiglovany šate, lamentyrovat, kulirovat (léčiti), zoft (šťáva) a j.

Kdo se chce potěšiti pravou hanáčtinou a jejím vtipem, nebo kdo by ji chtěl poznati v pravé podobě, tady má k tomu dobrou příležitost. Pro širší čtenářstvo by byl měl býti připojen slovníček a uvedení do hanáckého nářečí. Nebudeť každý rozuměti všem slovům a vazbám, na př. pochop vzít že je ztratiti rovnováhu (podle Bartoše), nebo co to je: někoho chrtósat, drchmat a p. Někde vydavatel tomu vyhověl, připojiv výklad v závorce.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 1, pp. 20-21

Previous Dvě knihy českých dějin

Next Brzo či brzy?